?

Log in

No account? Create an account
 
 
13 November 2010 @ 08:24 pm
Karel_Hynek_Mácha.rip  
Ve čtvrtek 11.11. jsem já a talí zase byly na lovu kultury.
V Nové scéně se konaly tři reprízy představení se zvláštním názvem karel_hynek_macha.rip. Mácha skutečně tak, jak ho ještě neznáte.
Ráda bych se tu pustila do recenze, ale ono to dost dobře nejde. Nicméně alespoň pokus.
Začátek představení je dokonale matoucí. Na jeviště vystoupí čtyři postavy v uniformě z druhé světové, v rukou drží samopaly a recitují cosi latinsky. Na plátně za nimi se promítá animace záboru pohraničí. A divák sedí a říká si, jestli je vůbec na správném představení. Celý výstup trvá několik minut, než zazní věta, která vás ujistí, že jste dobře. "Je třeba převést ostatky Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy."
Následuje drobná pauza a na scénu vstupuje poutník. Mladíček, tak akorát šestadvacet let, napůl emo, ale rozhodně romanticky rozervaný. Putuje s batohem a foťákem do Indie, snad aby našel smysl života. Na své pouti recituje útržky z deníku a dopisů, snaží se vyrovnat sám se sebou i s Lori...
Scéna je krásně interaktivní, poutník drží v ruce kameru a to, co natáčí, se za ním hned promítá na plátno. Poutník recituje, je vášnivý, zuřivý, nespoutaný. Ví přesně, co chce, a je mu jasné, že jeho potřebám nikdo nerozumí.
Závěr byl nad míru dokonalý. Zatímco poutník se snaží vyšplhat v pozadí scény na lano a skáče u toho marně na gymnastickém míči, v popředí čtyři herci střídavě recitují vývoj reflexe máchovské tvorby od prvního spílání plodům zlého byronismu, přes Nerudovo obdivování a první uznání velkého básníka, až k současnosti a po výlev Máchovy fanynky na Facebooku.
Když tu náhle poutník vykřikne v posledním zoufalém pokusu vyšplhat na lano: "Jděte už s tím Máchou konečně do prdele. Nechcete po mně pojmenovat i vlak?"
Představení finišuje stejně, jako začalo - převoz Máchových ostatků, debata litoměřického starosty a pražského primátora o tom, jestli se nemají ostatky vrátit zpět. Vše arogantní, povýšené, nicneříkající, Mácha jen smutně a strnule sedí spoután ve stanu a čeká.
Scéna pomalu zhasíná, herci jeden po druhém recitují Máj v různých jazycích, dokud z toho nevznikne jeden velký šum.
Tma.
Potlesk.
A já wow ačkoliv mi opravdu velmi nebylo dobře. Neskutečné. Opravdu Mácha takový, jaký jsme ho rozhodně ještě neznali.


Poutník.

A ještě je možno podívat se na video
<3
Tags: ,
 
 
Místo usídlení: na větvi
Nálada: lovedloved
Poslouchám: StarDance
 
 
 
Profesorprofesordfish on November 13th, 2010 09:21 pm (UTC)
He. To si tak někdo užíval...
Jsem ráda, že se vám to líbilo. Já podobné alternativní kousky dvakrát nemusím. I když především tehdy, když se herec snaží zapojit diváka.
Alice Stronghold: Lovespiritofdream on November 15th, 2010 07:44 pm (UTC)
Já mám ráda alternativu, když je logická a dobrá. Nesnáším alternativu jen pro alternativu. Tohle bylo moc fajne! Ale taky moc nemusím interaktivní představení. :D