?

Log in

No account? Create an account
Alice Stronghold
26 April 2018 @ 06:47 pm

Koupila jsem tyhle modrý nízký a červený přes kotníček. A víte, co je na nich nejlepší? Hodí se i k šatům. Yay.


Tags:
 
 
Místo usídlení: Podvinný mlýn
Nálada: happyhappy
Poslouchám: Friends
 
 
Alice Stronghold
23 April 2018 @ 03:35 pm

Každá věc má někdy konec, i kdyby měl být pomyslný. Je jasné, že smutek a bolest se časem přetaví a zbyde nám něco, co jako milovníci Portugalska známe — zůstane s námi saudade.
Ale dnes jsem udělala poslední tečku za kapitolou těhotenství č. 1 a můžu se začít soustředit na verzi 2.0. Bylo zajímavé si otevřeně povídat s doktorkou a slyšet takovou záplavu pozitivních slov. Fyzický stav je ve vynikající formě, každým okamžikem by se měl přihlásit cyklus, a dokonce je i s vajíčkem, takže máme jistotu, že i tahle stránka funguje jak má.
Asi ta nejhezčí věc, kterou mi řekla a které mě dojala, byla ta, že mám obrovský štěstí, protože nejenom, že děti mít chci a můžu, ale hlavně mám někoho, s kým je můžu mít. Což neplatí pro dobrou polovinu jejích pacientek. 

Suma sumárum... musíme začít, jako by se nestalo.

 
 
Alice Stronghold
21 April 2018 @ 12:05 am

Většinou ženy příchod mensturace očekávají s myšlenkou: "Hurá, nejsem těhotná!". Já teď napjatě sleduju svoje tělesné projevy a napjatě očekávám, až to přijde, abych mohla hlasitě zvolat: "Hurá, můžu být těhotná!"

A protože jsem v pondělí objednaná na kontrolu, je mi jasný, kdy to přijde. Protože Murphy.

 
 
Alice Stronghold
19 April 2018 @ 02:57 pm

Když souhlasil, že se podívá na Vlasy, byť je to muzikál a on je opravdu nerad, myslela jsem, že je to tím, jak jsem dobře lákala na poctu Formanovi a Ondříčkovu kameru. 

Včera jsme se dívali na Nedotknutelní, film, na nějž měl hodně špatné vzpomínky, protože ho sledoval v době, kdy šel celej život do prdele a usilovaly o něj deprese. Nicméně to risknul a plakali jsme nadšením i dojetím spolu.

Ale dnes mi odsouhlasil Královnu Kristýnu, nezávislý finský snímek s lesbickou romancí. Kdo, ptám se, kdo je tenhle pán a kde mám manžela? :D

 
 
Místo usídlení: Podvinný mlýn
Nálada: goodgood
Poslouchám: Vlasy OST
 
 
Alice Stronghold
30 March 2018 @ 12:28 pm

V rámci toho všeho jsem se rozhodla, že musím z toho všeho vytáhnout vše dobré. Co mi to přineslo? Čtyři měsíce po svatbě jsme zjistili, jak silné je naše manželství a že to klišé "v dobrém i zlém" dokážeme zvládnout. Taky jsem zjistila, že přes všechny obavy o vlastním mateřství, budu nejenom schopná, ale i hodně silná matka.
Můj táta se po třiceti letech znovu choval jako táta, a když přijel na návštěvu, udělal něco, co je prostě úžasný. Objal mě, řekl, že je dobře, že jsem v pořádku, a dal mi balík plný náušnic. 

Od té chvíle se tak nějak potácím ve chvílích racionálního uvažování, kdy vím, že je to bolestná ztráta, ale nikoliv tragická, a záchvaty pláče a pocity křivdy, protože mám pocit, že my dva si nezasloužíme prožívat tohle...
Včera jsem byla na dvou kontrolách, UZV potvrdil, že se čistím a hojím a brzy budu v pořádku. Na gynekologii mi dodala trochu optimismu do života doktorka, která mi naprosto na férovku řekla, že mám plakat a nechat to bolet, ale že to přejde, a protože mě zná a vím, že jsem silná a zdravá, nebude dlouho trvat, než budeme mít další dítě. Až skončí šestinedělí, provede se mnou vyšetření a doporučí nám dobu, kdy znovu plodit. A prý díky tomu, že neproběhla revize, budu mnohem rychleji v přirozeném stavu, takže třeba i červen už přichází zcela reálně v úvahu. 

Read more...Collapse )
 
 
 
Alice Stronghold
30 March 2018 @ 12:02 pm

Probudila jsem se 21. 3., slunce se pomalu klubalo nad Vltavu a Libeňský most se mi opět objevil ve výhledu. Byla jsem hrozně unavená. Na těle mi začala docházet místa, do kterých by se ještě dala píchnout kapačka, protože kanyly se mi po pár dávkách ucpávaly a musely být neustále přepichovány jinam. Přišel poslední odběr krve, poslední vizita a podle domluvy i můj manžel.
V devět ráno jsem dostala první vyvolávací tabletu a začalo nekonečné čekání. Za pár minut mě začala bolet záda, což jsem připisovala dlouhému ležení. Minuty utíkaly a Vítek se ujal své role a bavil mě. Když se mě sestra ptala, jestli nechci nějaké léky na uklidnění, chytila jsem ho za ruku, že moje léky sedí hned vedle mě.

Vleklo se to pomalu, záda bolela víc a víc a kolem poledne jsme se na chvíli rozloučili. Pokusila jsem se spát, zatímco muž si šel někam ulovit potravu. Docela se mi i dařilo se prospat, venku pořád svítilo slunce a dostali jsme i pokyn ku krátké procházce na terase. Kříž mě bolel, různě jsem se prohýbala, dostala jsem i masáž, ale moc to nepomáhalo. Jelikož už jsem teď moudřejší, vím, že už od rána se o mě pokoušely porodní bolesti a že patřím k těm málo procentům matek, které budou bolet záda. Ale to vím zase až teď.

Read more...Collapse )
 
 
Alice Stronghold
29 March 2018 @ 08:59 pm

Být v nemocnici je hrozně zvláštní. Vytrhnou vás z reality a položí do chráněného umělého prostředí, co tak podivně čpí desinfekcí, nikdo se na nic neptá... Na ambulanci jsme přijeli hrozně rychle, nevím, jak mám poděkovat oběma zdravotníkům, že pochopili, že nejsme vlastníky auta, a tudíž by pro muže bylo obtížné dostávat se za mnou, a vzali ho s sebou.
Příjem proběhl, ze mě pořád tekla neskutečná kvanta krve a nevěděla jsem, co se děje. Na ultrazvuku se ukázal obří hematom, tehdy větší než samotné dítě, ovšem potomek si v klidu žil ve své bublině a o ničem nevěděl. Lékařka nebyla úplně optimistická, snažila se mi vysvětlit, že sraženina je opravdu velká a krvácení rovněž, ale že tu pro mě udělají maximum. Vítek seděl v čekárně, a když ho pustili za mnou, protože jsem nebyla schopná vyplňovat papíry, pořád mě uklidňoval. Hospitalizace na lůžku byla stanovená minimálně do pondělí, přijeli jsme úplně nevybavení, takže musel domů, aby mi vybavil tašku. Nejdebilnější na celém tom všem byl fakt, že celá Bulovka byla v karanténě kvůli chřipce, takže vlastně kontakt měl oficiálně probíhat pouze prostřednictvím sestry.
Naštěstí i sestřičky chápaly situaci, a když přišel s oblečením a jinými věcmi na můj víkendový pobyt, nechaly ho u mě asi 15 minut, aby mě mohl znovu a opakovaně uklidnit a aspoň se trochu pořádně rozloučit.

Read more...Collapse )
 
 
Alice Stronghold
29 March 2018 @ 06:38 pm

Asi bych na začátek měla napsat pár těch slov — toto nikdo není povinen číst, nikoho nenutím reagovat, můžete kdykoliv přestat a klidně mi začít i nadávat. Tohle tu nebude kvůli komukoliv cizímu, ale pro mě. Jedním z nejdůležitějších kroků na cestě za vyrovnáním je schopnost vyslovit, co se stalo. Takže nebude to asi moc hezké. Musím si v hlavě porovnat hodně detailů a předem říkám, že se můžete setkat s docela velkým množstvím krve a detailů, které nemusejí být všem příjemné. Ale pravdou je, že potřebuju napsat i tohle. Protože nejhorší na celé naší ztrátě je pocit, že jsme v tom sami, protože se o tom nemluví. A já v tom nechci být sama...

Read more...Collapse )
 
 
Místo usídlení: Podvinný mlýn
Nálada: scaredscared
Poslouchám: Lullaby for a stormy night
 
 
Alice Stronghold
09 March 2018 @ 09:56 pm

Dneska jsem absolvovala naprosto úžasnou holčičí jízdu, naprosto dokonale klišovitou a o to úžasnější. Do Prahy zavítala Pumička a podařilo se nám zorganizovat sraz ve čtyřech nad horkou čokoládou. Tak strašně jsem potřebovala zrovna tohle! Kvííík!

 
 
Nálada: tiredtired
 
 
Alice Stronghold
03 March 2018 @ 07:24 pm

Zítra odjíždí, prdelka tříbarevná kočičí. Bude nám tady tak strašně chybět. 

Tags: