busyPrávě jsem zase v maratonu čtení knih. Ale naštěstí jsou to knížky pro děti, takže není problém přečíst dvě denně.
Alenka v říši divů - všichni znáte, ne? :)
A protože opravdu vidím věci, které nemám, musela jsem se strašně, ale strašně pitomně usmívat, když jsem přečetla tohle:
Opírala si hlavu o její ruku, pozorovala západ slunce a myslela na malou Alenku, až sama upadla v jakési snění. Nejprve snila o Alene samotné, jak jí Alenčiny drobné ruce objímaly kolena a Alenčiny jaské oči vzhlížely do jejích očí. Znovu slyšela její hlas a viděla podivné pohození hlavou, jímž se zbavovala vlasů, které si nechtěly dát říci a padaly jí do očí... A nakonec si představila, jak tato holčička bude dospělou ženou a jak si i v dospělém věku zachová prosté a milující srdce.
Tak co, taky se u toho usmíváte? :))
