Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Je jaro.

Úterný dny se tento semestr nesou v duchu nekonečných, neuvěřitelných a v podstatě šílených hovorů dvou ještě šílenějších (skoro se to slovo bojím použít) slečen. Pauza hodina a půl je vhodná nejen na oběd, ale co se udělalo pěkně, tak i na krásné procházky po prosluněné Praze. A na kecání.
Kdyby mi někdo loni řekl, že každé úterní poledne budu vysedávat se spolužačkou a budu zamilovaně kecat o vztazích, zaťukala bych si na čelo a myslela si, že se dotyčný asi zbláznil. Teda... no, loni asi ne, ale řekněme před rokem a půl. ;)
Inu seděly jsme na Kampě, větřík pomáhal vyhnout se kouři z její cigarety mé tváři. A absurdní hovor, semo tamo promísený mými zamilovanými výkřiky a jejím posíláním sms, musel jistojistě bavit všechny, kteří v tom momentě rozuměli česky. :)
A Praha je skutečně krásně anonymní metropole. Moje neustálé dotazy typu "viděla jsi teď to samé, co já?" přerušovaly hovor, ale víte, já se prostě musím přesvědčovat, že vidím to, co vidím. Chlapce v purpurově růžové košili a zeleném pásku, pár mladíků, kteří si dělali foto-autoportrét na Karlově mostě, další zcela neuvěřitelný stejnopohlavní pár zeleně oděných Italů (podle chování a řeči to aspoň vypadalo jako Italové). Když se spolužačka začala smát a pronesla, že se mnou asi tráví příliš mnoho času, protože začíná vidět stejné podivnosti, bleskla mou hlavou myšlenka (ano, občas se nějaká vynoří). Jo, málokdo vidí svět tak jako já. :))
A touhle myšlenku dne končím, jdu se připravit do školy.
Tags: kamarádi, podivnost, zamýšlím se
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 7 comments