?

Log in

No account? Create an account
 
 
29 July 2007 @ 08:10 pm
Well, well, well. Chudenice, abyste teda věděli. ;)  
Ačkoliv mám dojem, že předchozí článek je poměrně dosti výstižný, mám přece jen náladu psát, psát a psát... Bude to delší, tak si dejte nohy na stůl a čtěte. ;)

Minulý týden jsem strávila v jichočeských Chudenicích (mestečku, které je rodištěm slavného rodu Černínů). Ráda bych tenhle úžasný čas popsala den po dni, jen se obávám, že my nějaké dny splynou. Ale to nevadí, ne? :)



Neděle
Na Smíchovském nádraží vyjíždím plna optimismu po eskalátoru směrem k pokladnám a odkudsi se linuly úžasné tóny houslí. Znělo to, jako by kdesi hrála celá symfonie, a přitom stál v podchodu jeden jediný houslista. Stála jsem a poslouchala, pak jsem totálně omámená konečně došla k pokladnám, řekla si o jízdenku do Klatov a když na mě vyplivla cena 129 kč, přemýšlela jsem jestli je to více nebo méně, než jsem čekala. Když jsem v peněžence lovila někajé větší drobné, abych odměnila toho úžasného muzikanta, tak už tam bohužel nestál.
Došla jsem na nástupiště a opět mě chytala nervozita, protože avizovaný vlak stále nebyl ani na ceduli odjezdů a to měl jet za 10 minut. Když pak hlásili zpoždění jakéhosi rychlíku o 45 minut, tak jsem se v první chvíli lekla, že je to ten můj, a tím pádem by byl můj přestup na klatovskou lokálku v tahu. Ale jak jsem vzala telefon do ruky a chtěla upozornit na své opoždění, přiřítil se po kolejích řvoucí vlak s cedulí Plzeň. Vyhlédla jsem si prázdné kupíčko, bohužel jsem opět vybrala zle, byl to vagón plný omladiny, kteří hned za Berounem vyhlásili epidemii, běhali po chodbičkách v rouškách přes ústa a stříkali po sobě. Sice na mne nezaútočili a dokonale mě ignorovali, přesto byli mooooc hluční a já ze svého studia fonetiky a fonologie moc neměla. V Plzni se naše cesty díky bohu rozdělili, já nasedla do maličkého couráku a hypnotizovala krajinu ubíhající za okny, abych se rychleji dostala do Klatov. Na klatovském nádražíčku jsem pobíhala po hale jako zmatená lesní včela, ale téměř v okamžení jsem zaregistrovala červenou sukni a šátek kolem ramen. Awwwieee!
Zbytek odpoledne strávily v Klatovech. Chviličku jsme na náměstí na lavičce zobaly tvarohový drobenkový koláč (vlastní výroba, opětně se mi rozpadl), poté jsme zamířily do čajovny U Milé paní, na kterou jsem dělala reklamu už loni. Navečer do Chudenic. Nutno říci, že jsem byla o poznání méně nervóznější než loni. Už jsem věděla, kam jedu i co mě tem vlastně čeká. Hned jsem byla nakrmená, omytá, uložená do pelíšku, měla jsem se jako v bavlnce.
Večer jsme se chvíli bavili na účet blbců, kteří nejsou chytřejší než páťák, ale pak přišli Lost a to už jsem "tchýni" a "švagříčka" nechaly o samotě. :)

Pondělí
Slibuju, že zbytek textu už nebude tak zdlouhavý a rozplizlý. :)
Vstávaly jsme pozdě. Ačkoliv noci zůstanou bez komentáře, nic vám nebrání ve vaší fantazii a domýšlení (použjte hodně barvitou fantazii, jo? ;D). Velkou část odpoledne jsme se toulaly po okolí, až nás cesta dovedla kamsi doprostřed kukuřičného pole a poté dokonce do neprošlápnutého lesa. Ale ujišťování od talí, že v místních lesích se přece nemůžeme ztratit, mě uklidnilo. Odměnou mi měl být také kukuřičný lup, který, ač nezralý, uvařený chutnal moc dobře. Škoda jen, že jsem si mališko pochroumala koleno.
Večer jsme se podívaly na jeden z mých oblíbených a přesto dost drsných filmů Kluci nepláčou, který mi opětně způsobil mrazení a přesvědči mě o tom, že už nikdy žádnýho chlapa nechci, protože z nich mám ve své podstatě strach (já vím, že ne všichni jsou brutální prasata, kteří si všechno musí prosadit silou, ale člověk nikdy neví...a při mé smůle bych narazila na další pako).
Noc byla tentokrát komentovatelná, protože byla zcela nevinná. Během spánku jsem ovšem nepustila milou hřejivou dlaň...

Úterý
Opětné pozdní vstávání, ale tentokrát jsme se do půl jedenácté dokázaly dokopat do kuchyně. Hih. Den byl poměrně hračičkoidní, strávily jsme ho na zahradě u Labyrintu a do hry jsme zapojily i Lukáše (můj "švagr" ^_^). Poté přišly na řadu Srabble, u kterých už jsme začínali vymýšlet blbiny, třeba jako hrát ho v angličnitě. Háčky a čárky nad písmeny budiž ignorovány, proto mohlo vzniknout úžasné slovo "haťě". XD
Mám dojem, že jsme si k večeru dali s talí malou procházku, ale nevím to jistě. Možná jsem ten podvečer usnula. A nebo to byl právě ten večer, kdy jsme na zahradě rozdělali oheň, opékali si špekáčky a všichni jsme se vyudili. Já se starala o oheň. Chííí. Já fakt nevím. :)

Středa
Ten den odjeli zbylí dva obyvatelé do Klatov, takže jsme s talí v celém domě osaměly...CENSORED ;))
Odpoledne jsme málem byly nachytány v koupelně. Ještě, že jsem pak neviděla ten maminčin pohled. OMG! :D
Večer opět u televize, Prokletí králové byli zajímaví. Škoda jen, že nám u půlky vypadával zvuk. :)

Čtvrtek
Den plný her a bláznivého blbnutí. Celý den jsme si na zahradě hráli a jak ná bylo horko, tak jsme se tak najednou začali polévat vodou. Už dlouho jsem se tak nezasmála. Byl to den, kdy jsem se zase cítila jako malá, bylo mi fajn a zapomněla jsem totálně na všechny starosti. Když jsme se usušili, tak jsme si zahráli pravé "Čertovo vobrázky z Klatov", nejprve prší a pozdějí jednadvacet. Jako trest jsme se rozhodli, že nebudeme plácat přes prsty, ale pít vodu. Řeknu vám, že když máte za trest vypít čtyři sklenice vody, je největší problém nesmát se. Já to nevydržela a půlku své vody jsem vyprskala. I nadále jsme se smáli jako sjetí, objevili jsme, že opilost není alkoholem ale právě tou vodou. Památnou Lukášovou větou zůstane: "Víte co? Už u druhé sklenice vám dojde, jak je voda vlastně strašně hnusná." :D

Pátek
Ten den jsem měla odjet. Ani nemusím říkat, jak strašně, strašně moc se mi odtamtud nechtělo, že? Přepadl mě panický záchvat, který v mém případě nemůže skončit jinak než neovladatelným třesem a hysterickým pláčem. Přešel. A smutek nakonec taky. I poslední den jsme si báječně užily a mě pak už čekala jen nekonečná tříhodinová cesta do Prahy. Loni měl můj vlak hodinu zpoždění. Letos naštěstí ne. Jen v Plzni jsou neustále prohledávány vlaky, takže to maliniško zdržuje. Na Smíchovském nádraží jsem bleskem sbíhala schody, protože jsem viděla proudící davy lidí. A jelikož metro jezdí v tomhle čase jednou ža 15 minut, nechtěla jsem si ho nechat ujet. Dveře se mi zavřely před nosem, ale asi jsem vypadala strašně neodolatelně (no jo, měla jsem žlutou sukni a k tomu krosnu, kdo by odolal, že?), protože mi bylo otevřeno. To se mi stalo úplně poprvé.
Doma prázdno a ticho, jaké štěstí. Nikdo mi do ničeho nekecal, nikdo se na nic neptal. A j ási mohla lehnout do pelíšku, krmit se a uvědomit si, jak jsem úžasně zamilovaná. ♥

No a to je vše, přátelé... Omlouvám se za dlouhý a nudný příspěvek, ale mám potřebu psát. Nechce se mi učit. ;)
 
 
Nálada: happyhappy
Poslouchám: Gravitation OST
 
 
 
zlutasek on July 29th, 2007 08:13 pm (UTC)
Ta pocit.. kdy ti bylo jako před mnoha mnoha lety, v tom důvěrně bezpečném, bezstarostném a hravém světě, kterýž v nás zanechá otisk na celý život.. to mi taky něco přpomíná:)
Alice Stronghold: be differentspiritofdream on July 30th, 2007 09:42 am (UTC)
Jestli je člověk opravdu tak starý, jak se cítí, pak je mi opravdu stále čtrnáct let. Ale nejsem čtrnáctka dnešní, ale taková, jaká jsem byla kdysi, v dobách, kdy čtrnáctileté holčičky jako já měly srandu z Bravíčka a o makeupu si mohly nechat jenom zdát. Heh, zvláštní - pořád mám srandu z Bravíčka a neužívám make-up. Jo, je mi 14. :D

Jej, a zase jsi to popsal strašně hezky a poeticky. Líbí se mi myšlenka, že každný z nás mám v sobě někde někaou tu nesmazatelnou stopu po hravostí dětství...
ankhoresssmrtka on July 31st, 2007 02:24 pm (UTC)
Vždyť má ^^ ale z mého pohledu nemůžu mluvit o důvěrně bezpečném, bezstarostném a hravém světě, myslím spíš... no, nevím jak to popsat, ale je to hrozně fajn. ^^
Alice Stronghold: inocence...spiritofdream on August 1st, 2007 11:19 am (UTC)
Víš, co bude krásné? Až nám bude šedesát a se stejným pocitem fajnosti budeme vzpomínat i na tuhle dobu. ^^
ankhoress: dreamsmrtka on August 6th, 2007 12:02 pm (UTC)
:DDD
Lucie ~ Dangerous: Booksdangerouss on August 9th, 2007 12:22 pm (UTC)
Asi na tohle odkážu. Abych měla popis léta kratší. XD Nevadí? :)
Alice Stronghold: be differentspiritofdream on August 9th, 2007 12:26 pm (UTC)
Jistě, že můžeš. Ani se neptej. :))