melancholy
dangerouss, a bude vám to jasné. ^_^Tentokrát se mi ani nepříčilo odjet, i když jsem odjížděla tak nějak netradičně chvíli po půl druhé (normálně přijíždím domů až se slunce západem), asi to bylo tím, že jsem u talí mohla nadstandartně strávit noc navích. Jůůů.
Jako kdybych nevěděla, že jakmile z něčeho nemám špatný pocit, tak je něco špatně.
Babička umírá. Naši se hádají. Matka je přesvědčená o tom, že ji nemám ráda. A teď co? *sighs*
Děkuju mockrát, že mám svou Lucii, jinak bych to byla já, kdo by se zbláznil. No, jedno je jisté. Škola je mi teď momentálně úplně u pr***e.
:/
