Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:

Panebože, já jsem to FAKT udělala?!

Už jsem se tady o tom párkrát zmiňovala, ale protože opakování je matkou bůhvíčeho včetně moudrosti, kliďánko to zmíním znovu.
Dějepisáři jsou skutečně zvláštní lidé, ale jsou veskrze milí a hraví a jak známo, tak kdo si hraje, nezlobí. Máme zvláštní organizaci s názvem PPPPP - první pražská pedagogická pivní peruť (neplést s jinými 5P - první pražskou pekárnou pro pejsky, ta s námi nemá nic společného). Včera uplynulo již 13 let od založení, takže se konala velká oslava, opětně v odporném pajzlu zvaném Na Hrádku (ovšem jiné restaurační zařízení není schopno psychicky ani fyzicky snášet dovádění a popíjení pedagogů celou noc). :)

Tento rok patřil obzvláště významný a smutný, jelikož naše peruť přichází o úžasného náčelníka (dámy, kdybyste viděly, pochopily byste, proč je v mém hlasu toliko smutku. Ach!), starý byl vyměněný za nového (no, na toho se rozhodně tak pěkně nekouká). Na programu byly tradiční veselé zpěvy, podíl na veselé náladě měl i fakt, že k panáku zelené každý pijan získal los a bylo možno vyhrát krásné ceny. Mám dojem, že jsem za ten večer byla úplně jediná, kdo vůbec nic nevyhrál. (Lásko, kdybys tam byla, tak určitě vyhraješ, i kdybys nic nepila.) Nicméně ty tři panáky zelené způsobily šílenou věc (ano, musím si najít viníka. A jako vždycky, můžu říct, že za to může Pavel! :D). Kamarádi za stolem prohlásili, že je na čase zachránit čest ročníku a je potřeba zůčastnit se pivní štafety. Nastoupili jsme ve složení opravdu komickém - malá já, s velikým oparem na puse, Honza s chřipkou, Pepa, jež nikdy pivo nevypije dřív než za hodinu, a zachránce týmu Vítek, jehož um nás nakonec skutečně zachránil od ostudy.
Pravidla jsou celkem jednoduchá: čtyři lidé, z nichž musí být povinně jedna dívka (ano, proto jsem šla já, žádná jiná nechtěla), pijí postupně půl litru piva, když jeden dopije, ťukne si s dalším. Naše nezkušené mužstvo soutěžilo proti pivem protřelým a promazaným matadorům, naštěstí naše ambice nesměřovaly k jejich porážce. Představte si, že ze sedmi družstev jsme byli pátí, porazili jsme nejen prváky (kteří dopíjeli až mnoho a mnoho vteřin po nás), ale díky Vítkově rychlovypití jsme na poslední chvíli porazili i jedno zkušené mužstvo. Juhů.
Přiznávám, po dopití půllitru mi bylo špatně. Mám dojem, že takhle rychle jsem pivo nikdy v životě nevypila, trocha mi taky utkvěla na tričku, přesto v okamžiku, když jsem si ťukala s Pepou, mělo nejzkušenější mužstvo už tři piva v sobě (asi nemají dávicí reflex, já do nechápu!). Potřeba zvracet se mě držela ještě asi 15 minut, nicméně žaludek odolal. A nakonec, můžu říct, že jsem doplňovala vitamín B a léčila si tak svůj opar. Haha. Ale stejně stále nejsem schopná pochopit, že jsem do toho fakt šla, příští rok stejnou chybu neudělám! :D
Co k večeru dodat dalšího, vlastně se už nic zajímavého nedělo. Jen jsem se bavila nad tím, jak si spousty dívek stěžuje na své drahé mužské polovičky. A divné je, že mi většina závidí tu moji polovičku. No chápete to? :D
Večer jsem se dostala domů zcela v pořádku a střízlivá, ráno jsem čiperně vyskočila na nohy už v osm. Což taky nechápu. :)
Tags: pivíčko
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 15 comments