Adě se stala zvláštní věc. Náhoda, řekli by mnozí. Blbost, řekla by většina. Já jsem zadržela dech a žasla.
A žasnutí se znovu dostavilo v okamžiku, když jsem dnes cestou domů procházela kolem jediné cypřiše, která roste široko daleko. A slyšela ji. Halucinace? napadlo mě okamžitě. Jenže... byla tam. Já jsem ji slyšela! Cikáda! Přesně tak, jak si ji pamatuju třeba od moře.
Asi jsem taky magor.
*klepe se*