Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Location:
  • Mood:
  • Music:

A mráz se vkrádá do duší...

Občas přijdou chvíle, kdy tělo i duši zaplaví smutek. Takový ten pravý a nefalšovaný, ničím neodůvodněný, ale o to víc ničící. A když už si myslíte, že jste ho přemohli, tak vám vrazí další ránu. Zákeřnou a nejlépe zezadu. A vlastně se vám vysměje, protože vám znovu ukázal, že smutku se nebavíte, maximálně se přesune do koutečku myšlení a nebo na někoho jiného.
Dnes ráno jsem se tváří tvář chladivému slunci rozhodla, že se smutku nepoddám, i když se mi mráz dobýval pod nehty, cuchal mi vlasy a trhal dech. A ne a ne... Jenže - osud má zvrácený smysl pro humor a jal se mi znovu dokázat, že zvítězit nad ním sám prostě není možné. Stačilo pár slov a mráz zaplavil moji duši...
Nechci ho tam, ale čím déle spolu jsme, tím víc mi ubývá sil a brzy už nebudu schopná s ním bojovat. Dostanu se znovu do situace, ve které jsem byla před pár lety, kdy kombinace lahve vodky a ostrého předmětu způsobila velkou potřebu se vším skončit a ušetřit si tyhle bezvýchodný boje.
Tehdy jsem se zařekla, že se mi to už nikdy, NIKDY! nestane. A proto ti říkám, Osude, ty hnusná mrcho, že změna taktiky a přenesení problémů na jiné bojiště, mě nedonutí kapitulovat. Už ne. A na to ti přísahám.

Lásko, já nedopustím, aby ses trápila, i když to nemá zjevnou příčinu. Udělám pro to cokoliv. <3 Víš, že jsem s tebou...

Ehm, konec citového výlevu. ;)
Tags: výkřiky do ticha
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 6 comments