thankfulV pátek jsem opravdu málem umřela. Nejen, že jsem měla co dělat, abych neusnula na náslechu, ale mnohem důležitější pro mě ten den bylo setkání s talí a následné putování do Květinové čajovny, kde jsme se společně setkaly s Regilou. To, co jsme tam předváděly, vážené čtenářky, to se nedá slovy popsat, ale slovní spojení "veřejná ostuda" by to možná vystihovalo. Smály jsme se, mluvily nahlas, poutaly na sebe pozornost vedle sedících pánů, kteří ztichli pokaždé, když některá z nás začala něco vyprávět, ještě více je asi zaujaly mírně provokativní objetí a polibky mě a Dangie. Ehm. :D
Večer byla v plánu "vánoční besídka" s mými bývalými spolužáky z gymplu, ale účast byla prabídná, přišla nás ani ne polovička. Nicméně místní koktejly opět nezklamaly (i když teda almond coladu už nědělají *fňuk*). Představte si tu nádheru, když jsme vyšly do tmy a ono sněžilo!!! Přesně tak jsem si to přála. <3
Večer jsme byly s talí totálně umrtvené, zalehly jsme zhruba o půlnoci, protože dneska opět probíhaly kurzy anglistiky a amerikanistiky. ;)
Sice jsem původně myslela, že talí pojede domů dřív, protože jsem musela udělat ještě spoutsty věcí do školy, ale protože jsem holka šikovná, tak jsem je zvládla během toho, co byla ve škole. Hih, takže jsme strávily příjemné odpoledne v čajovně Šiva. Recenzi dodáme na Kam za čajem, jak nejdříve to bude možné. Fakt. :)
No a pak loučení...Léďa uronil kroupy, ale jen maličko. Nu co, uvidíme se na Silvestra. A příští Vánoce už se určitě loučit nebudeme, že ne? *puppy eyes*
No, a to je asi tak vše, i když toho bylo asi tak tisíckrát víc. :)
