Jak asi správně mnozí z vás tuší, ležím zahrabaná pod hromadami knih. Kromě příprav na hodiny a psychického vyrovnávání se s faktem, že ten Blb přijde na hospitaci a totálně mi sjel přípravu, se ještě musím vypořádat se svou vlastní leností a blbostí. Chtěla jsem si všechny seminárky udělat ještě před praxí. Chtěla, ale... No, výsledek asi znají všichni, kteří nedělají věci v čas.
Celý tenhle zmatek a kolotoč mě přivedl k rozhodnutí, že letos v květnu žádné státnice nebudou. Do toho všeho, s čím se budu muset rvát, už se mi prostě nevejdou. Zbláznit se fakt nehodlám. Prostě budou v zimě, ono se toho zase tak moc nestane.
Venku svítí slunce o sto šest a já neměla náladu na jakoukoliv práci, natož na nějaké blbé připomínky a kritizování mé práce. A tak jsem se sebrala, nasadila sluchátka a poprvé jsem si na sebe oblékla své oranžové kalhoty. A pak se to stalo. Zapnula jsem je, aniž bych zadržovala dech. A ještě zbylo místo na dýchání. Při sesení už se nezařezávají do míst, kde to není zrovna dvakrát příjemné. Nevěřícně jsem se dívala na své bříško a nohy. Lidičky, po týdnu praxe jsem shodila o dvě a půl kila. Jak moc to bude po měsíci? Nevím, jestli se mám radovat a nebo bát. (Asi radovat :D)
Máááám oranžovééééé kalhotýýýýý... lalalalaláááááá!

Toto zjištění mě uvrhlo do takové nálady, že jsem se po procházce vrhla i na nějakou tu seminárku. No, mám sice jen dvě stránky a kousek, ale jsem ráda, že jsem konečně začala. Ostatně, je to o Ústí nad Labem, což mě baví moc, moc, moc.

No, a to je vše. Snad. Jdu si předělat přípravu podle připomínek. :)