?

Log in

No account? Create an account
 
 
06 May 2008 @ 11:09 am
A co když ne...?  
Odmlčela jsem se na nějakou poměrně delší chvilku, co? Od Jindřichova Hradce a Třeboně se zase nic tak zajímavýho nestalo. Na prvního máje jsem byla u talí, kde jsem se, trošku neplánovaně, zdržela až do neděle. Byly to dny převážně učící, ale... ale nikdy to není jen o učení. *dělá hrozně nenápadnou*
Jenže tohle entry má být o něčem jiném. Některé byť nechtěné diskuze na seminářích mě přivedou na zajímavé myšlenky. Občas se ptám sama sebe, jak to, že jsem ještě nezešílela v důsledku trválé frustrace z nedostatku splnění životních cílů. Možná je to tím, že moje cíle jsou tak vzdálené, že si chci užívat spíš tu cestu k nim. Jsem netrpělivá příšera, ale na druhou stranu tak nějak vím, že na to, co doopravdy chci, si musím počkat.
Moje kamarádka má život nalajnovaný. Je krásné vidět někoho, kdo ví, co doopravdy chce. Každý krůček po krůčku má předem připravený, přesně ví, co musí udělat, aby jednotlivých kroků dosáhla. Jen na jedno se jí nesmíte zeptat. "No a co když to nevyjde?" Protože když to nevyjde, tak nastane velký životní průser.
Mám takový dojem, že jsem se naučila pracovat s alternativními řešeními. Nevím kdy, ani jak se to stalo. Snad proto, že můj život je taková zamotaná změť lesních pěšinek a ne přímá cesta. Nikdy nevím, kam mě ona která cestička zavede, jen doufám a věřím, že povede tam, kam si přeju. A co když ne? No, tak prostě ne. Ale vždycky někam vedou...
A protože jsem snílka, tak ještě musím doplnit, že nejlepší je, když mě na té cestičce někdo drží za tlapku. <3

Asi to zní hloupě, ale musela jsem tohle napsat. Mám totiž pocit, že v dnešní době se skoro všichni někam honí, někam spěchají a usilovně se snaží dosáhnout něčeho, aniž by si připustili možnost neúspěchu (když ano, tak ho vidí jako životní průser). Jenže, víte, vždycky to jde i jinak...
 
 
Nálada: thoughtfulthoughtful
 
 
 
aliceingardenaliceingarden on May 7th, 2008 10:24 am (UTC)
Nezní to hloupě.
"Nikdy nevím, kam mě ona která cestička zavede, jen doufám a věřím, že povede tam, kam si přeju. A co když ne? No, tak prostě ne. Ale vždycky někam vedou..." - človíčku, pod to bych se klidně podepsala. Asi si to zapíšu do diáře, abych to měla pořád na očích.
Od jisté doby nemám život nalajnovaný právě z důvodu, že vím, kolik "co když" může ty pravidelné linky narušit. Možnost neúspěchu (či rovnou životního držkopádu, který jsem měla to potěšení zažít loni) je tu vždycky. Je to možnost, se kterou v téhle Hře tak nějak počítám. Dech Třetího hráče za krkem, řekla bych.:o))
Alice Stronghold: Be yourself. :)spiritofdream on May 7th, 2008 10:38 am (UTC)
Co na to říct... je to tak.
(Anonymous) on May 7th, 2008 06:30 pm (UTC)
duté hyeňátko...
...se opět vtírá
chmmmm jenže ona je tu bohužel ještě třetí skupinka lidí a to ta nejhorší....ta co na tý pěšince jenom stojí a to dobrovolně ..... díky čerte za to že se aspoň hejbeš kupředu :))
Alice Stronghold: Books are love!spiritofdream on May 7th, 2008 06:37 pm (UTC)
Strnulému hyeňátku...
Proč ne, to je taky řešení. :)
(Anonymous) on May 8th, 2008 11:25 am (UTC)
hyeňátko
chm... :( když mě přijde že s věkěm by měl člověk růst a posouvat se...když se nikam nehejbe a stojí tak je to sice děsně pohodlný ale pak je ten človíček k životu nepoužitelnej
Alice Stronghold: Books are love!spiritofdream on May 8th, 2008 12:01 pm (UTC)
Problém se stabilitou je jen v okamžiku, kdy si člověk neuvědomuje, že je stagnující. Když seš si vědomá svého stavu, tak jsi použitelná naprosto s klidem. :)

Už zase házím moudra, omg. :D
Matyldamy_matylda on May 9th, 2008 09:26 am (UTC)
Tohle je strašná pravda. Já jsem vždycky záviděla lidem, co přesně vědí, co chtějí, a dokáží si za tím jít. Jenže většina takových lidí, když se jim jejich sen nesplní, tak je v háji a neví, co má dělat.

Na druhou stranu my, co životem proplouváme spíš stylem "hm, tak tohle by bylo fajn, ale když to nevyjde, přežiju to," pak tyhle prohry zvládáme líp. Ale horší na tom je, že mám skoro pořád pocit, že se ve všem jenom tak plácám, nevím, co chci, a nemám nic "pořádného." A občas to zanechává takový pocit nenaplnění.
Alice Strongholdspiritofdream on May 9th, 2008 05:14 pm (UTC)
Pravdu díš, vždycky to chce něco, na co se člověk může upnout, ale taky by to němělo být finální. :)
Brygmi Janebrygmi on May 10th, 2008 12:34 pm (UTC)
Máš naprostou pravdu. Jen... u mě je to právě takové jako u tvé kamarádky. Mám naplánovaný život a když to nevyjde... Ano, bude to zlé. Proto dělám maximum pro to, aby mi to vyšlo.

Závidím ti, že si můžeš užívat cestu k cílům. A ony ty cesty někdy mohou být daleko kouzelnější než samotný cíl.