?

Log in

No account? Create an account
 
 
26 June 2008 @ 12:41 pm
Chci být sobecký idiot!  
Občas si říkám, o co by byl život jednodušší, kdybych se nestarala o druhé. O to, jak se mají, jak se cítí, jak jim je. Kdyby mi bylo jedno, že se trápí nebo trápit budou. Kdyby mě nezajímaly jejich neúspěchy, protože já mám tolik štěstí, kolik jen potřebuju (vlastně ho mám víc, než si zasloužím). Jenže já to prostě neumím. Neumím jen koukat a mlčet. Nemůžu se dívat. Nemůžu nemluvit. Ale občas... občas prostě nemůžete něco říct, protože víte, že to bude druhého bolet.
Nemáte recept, jak se mám stát sobeckým tvorem? Opravdu by mi to pomohlo.

P.S. Pro všechny fanynky Motýlka: Dneska a zítra odbouchnu ještě jeden díl. Nakonec jsem musela jednu kapitolu přidat. Ale na konec si musíte počkat. :)
 
 
Nálada: sadsad
Poslouchám: Vypsaná fiXa - Letní tlení
 
 
 
e_danae: Sophie and Markl by meravigliosaaae_danae on June 26th, 2008 11:04 am (UTC)
Hmm, jako sobectví se popisuje leccos. Od postoje "naučila jsem se netrápit tím, co nemohu změnit" až po "půjdu přes mrtvoly, protože záleží jedině na mně". Kde na té stupnici by ses tak zhruba chtěla octnout? ;)
aliceingardenaliceingarden on June 26th, 2008 11:45 am (UTC)
Člověče, taky bych někdy ráda byla hnusný sobecký parchant, kterému je všechno fuk a ne trubka, která na každého bere ohledy a následně je bezohledně válcována.:o)
Ale jak píše Danae - ono opravdu záleží na to, jaké míry sobectví by se člověk byl býval dokázal a hlavně chtěl dopouštět.
Přiznám se ale, že z té věty:
"občas prostě nemůžete něco říct, protože víte, že to bude druhého bolet.", mě trochu zamrazilo. Mám v tomhle ohledu docela nepříjemnou zkušenost. Odehrála se taková hodně, ale ošklivá věc, které by se bývalo dalo předejít...Když to celé prasklo a já se s úžasem (překlad - pološílená vzteky) ptala Jisté Dotyčné, proč mě na situaci proboha neupozornila včas, dostalo se mi překvapivé odpovědi: Když já si myslela, že by se tě to dotklo.
Ehm...samozřejmě. To, že jsem následkem její (s prominutím) připosranosti musela horko těžko hledat náhradní řešení...to se mě zajisté nedotklo VŮBEC. Legrační bylo, že právě s tímhle člověkem jsem byla zvyklá, že se všechno - včetně potenciálních krizí - řeší narovinu a leckdy dost natvrdo.
Takže...v jistém směru mám mnohem radši, když mě někdo - kulantně řečeno - pošle do oněch míst a vše si, byť hlasitě, vysvětlíme, než takové to šolíchání...Zkrátka, nejsem z cukru.
Ale otevřeně přiznávám, že přesně vím, jak to myslíš.
ankhoress: Beeeeeessmrtka on June 26th, 2008 04:37 pm (UTC)
Otázka je taky, jestli se budeš podle svého nejlepšího svědomí cítit líp nebo hůř, když budeš ten "sobec". Ale krom toho, jak psala Lemur - lidi nejsou z cukru - a mně se zdá, že nechat ostatní, aby očekávali, že k nim budeš jenom ohleduplná, i kdyby nevímco, to je zase trochu sobecké od nich.