sadAbych se nezbláznila, uklízím. Čistím prach, vytírám, drhnu vanu...
Ale i tak bolelo vrátin se do prázdného bytu. Vidět dvě prázdné skleničky na stole. V ledničce dva kalíšky s čokoládovým pudinkem, který jsme už nestihly sníst. Dvě odsunuté židle.
Týden jsme spolu hrály Carcassonne, držely se za ruce v pelíšku každou noc, chodily na procházky, výlety, nákupy...
Je pryč dvě hodiny a už se mi stýská.
Zítra se vrátí naši. Chjo, to zase bude keců...
A vím, že jsem jen pod vlivem hormonů.
Jsem hloupá.
Nicméně zpráva o stavu žití: žiju. :)
Čtu si o válce o Okinawu a kupodivu mě to i baví. Sice se ztrácím v divizích, brigádách a četách (mohl by mi někdo vysvětlit, jak to funguje?!), ale i tak mě to baví. Jaká je pravděpodobnost, že se mě na to u zkoušky opravdu zeptají? Já chcíííííííí! *úporně vnukává nápady zkoušejícím*
Zkoušku jsem si posunula o týden, takže těch 7 knih, co mi ještě leží pod stolem, stihnu přečístu. Jupijej. :D
