?

Log in

No account? Create an account
 
 
23 September 2008 @ 09:46 pm
Čmelí medvídek  
Aneb tylový šelest posledních dní.
Kleio už v tom zase lítá. Lítá a lítá a jako vždycky se tak tak vyhne držkopádu. Po vyčerpávající zkoušce se odporoučela na Dobříš. O té už psát nemusím, psala o ní dangerouss, tady je to s fotodokumentací i videodokumetací.
Poté Kleio napsala seminární práci, jež měla být odevzdána v květnu. Čekala na vyjádření, jestli zápočet ano či ne, protože napoprvé nebylo uznáno skoro nikomu, tak jak by mohla projít práce splácaná za čtyři hodiny (končila jsem v jednu v noci) a ještě bez betareadu. Doktor se neozval, tudíž Kleio odjela k babičce, aby si vyzvedla milované knihy (ano, LOTR už je doma! <3) a taky aby si nakoupila tradiční marcipánový hrnec smíchu (obrázek se mi ztratil kdesi v síti). Víkend proběhl krásně ubabičkově, klid, pohoda, teplo a jídlo. A jako bonus moje krásně praštěná babička (které se zdálo o dinosaurech, co jí málem snědli i se skříní XD). Taky čajovna s maminkou, což bylo po dlouhé době první společné posezení, které se obešlo zcela bez hádek a narážek na cokoliv. (Jo! K Vánocům bude čajový set! <3)
V pondělí měla Kleio smluvené doučování, takže strávila nesnesitelné hodiny v autobuse a pak ještě nekonečno v metru z Černého mostu. Milovaný žáček je extrémně natuplý a jeho přístup k jazyku českému je roven mé touze projet se po smirglpapíru s holým zadkem, takže práce s ním je velmi náročná. Ale co, prachy za to jsou. :D
V pondělí odpoledne náhle přichází email. Píše Doktor. Kleio propásla termín zapsání zápočtu. Píše Doktorovi, že neumí číst myšlenky a nemůže tušit, že za tu práci zápočet dostane. Odpověď: Doktorova adresa domů. Takže ačkoliv měla domluvené rande před společně strávenou hodinou břišních tanců, letěla do Radlic a hledala Doktora. Další trapas přišel v momentě, kdy Doktorovi volala a oznámila mu, že je u něj za půl hodiny. Nalezen byl za pět minut. Zápočet zapsán. Uf.
Na hodině tanců si Kleio úspěšně skřípla nerv pod lopatkou hned při rozcvičce, takže celou hodinu oživovala bolestivými grimasami a rozkošným syčením. Samozřejmě, že se záda odblokovala těsně před koncem hodiny.
Dneska byl den jen pro talí, přesto Kleio musela být doma v 11:00 a v 16:30, aby mohla u sebe uložit a následně zase předat klíče od bytu jedné kamarádky. Taky si stihla domluvit na páteční ráno zkoušku, hahaha, co takhle se učit, že? :)
Odpoledne byla čmelím medvídkem nestydatě okouknuta talíina nově zútulněná kolej (foto here), ze které se obě zvířátka vydala do Dejvické čajovny. Staly se z nich překrmené a přepité koule, daly si večerní procházku, lehce se ztratily a pak se rozloučily před kolejí. Podzim je skutečně krásný na procházení ve dvou, zvláště, když se k sobě můžete tulit a držet se za tlap. Listy šumí, vítr fouká a slunce buď svítí, nebo prší, a to zase láká k posezení u čaje. Ach!
No a to je vlastně všechno, krom toho, že si Kleio zařizuje praxe.
A víte, co je děsný? Psát celý článek o sobě ve třetí osobě. XD
Howg, jdu spát.
 
 
Nálada: tiredtired
Poslouchám: jak klape klávesnice
 
 
 
regila: ňuchátkoregila on September 24th, 2008 06:51 am (UTC)
Tak to má čmelí medvídek pěkně napilno. :)Držím palečky na zkoušku. Je to zvláštní, ale já si vůbec neumím představit, že bych šla s maminkou do čajovny... ale ono jde taky o to, že by nebyla schopná udělat si na to čas.
Alice Strongholdspiritofdream on September 24th, 2008 07:11 am (UTC)
Kvávík! Awwwww!
No, mně to taky přišlo divný, ale maminka to sama navrhla. A ta novoměstská čajovna je spíš taková kavárnička, maminka by se asi nechtěla válet na zemi obklopená vodnicovým dýmem. :D