Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Kterak jsem sbalila servírku. :D

Jej, včera jsem se opravdu velmi dobře bavila. Pořádně jsem pokecala s protějšky svých spolužaček a šířím knižní "kulturu", jelikož jsem je donutila, aby si sehnali a přečetli cokoliv od Kulhánka. S ohledem na to, že ani jeden z nich neotevřel jinou knížku než skripta, byl jejich příslib k četbě opravdický úspěch. :D Taky bylo moc fajn vidět Fotografku, kteroužto jsem naposledy viděla loni před Vánoci. Málem jsem omřela, jelikož Péťa vyprávěla historky z Tuniska. Měla bych s sebou nosit diktafon, protože za styl, jakým dokáže tahle holka vyprávět, by se Vladimír Menšík opravdu nemusel stydět. Tím spíš, že tahle osoba je doslova magnet na průsery s chlapama. Fakt, že jí chtěli od její maminky vykoupit za 15 velbloudů a půlku hotelu, o ledasčem svědčí, ne? :)))
Valnou část večera jsem strávila (marným) přesvědčováním Velkého bratra o tom, že NEJSEM lesbička. Skoro každou větu nebo gesto používal proti mě. Ještě že vím, že on je jeden z mála, který je skutečně schopný pochopit podstatu věci, jinak by mi to jeho rejpání lezlo na nervy. Nicméně jak večer nabíral obrátky, došli jsme k závěru, že z nás dvou je to on, kdo je vlastně lesba. :D Vtipné bylo, že jsme seděli tak nějak zvláštně u dvou stolů, jednoho většího hranatého a malého kulatého. Seděla jsem tak šikovně mezi oběma, takže jsem se mohla natáčet tu jednomu, kde seděly povětšinou holky, a tu ke druhému, kde seděl Bratr, Holoušek a oba protějšky. Do historie vstoupila Holouškova věta: "No, už z to, jak sedíš, o něčem svědčí. Ty jsi prostě tak nějak rozpolcená." XD
Normálně sedáváme v zadní části Tchýně, kde je malý salonek. Tentokrát jsme seděli v hlavní místnosti, což bylo fajn, jelikož v ní byl vzduch (i když jsem se teda jednou děsivě rozplakala a celé moje nalíčení očí šlo do kelu). Naivně jsme doufali, že obsluha tady vepředu nebude váznout jako vzadu. Naivně. Srali na nás úplně stejně. Teda... slečna servírka z nějakého důvodu splnila všechno, co jsem objednala já. Když někdo něco chtěl, tak to musel říct mě a já slečně servírce. Bratr si dělal srandu, že po mě slečna asi jede, což jsem vehementně popírala, ale! Ale pak jsem šla platit. Na baru byli tři, dvě slečny a jeden barman, chvíli jsem tam stála, nakukovala přes pult a nic. Druhá slečna i barman na mě z vysoka a já začínala být mírně nakvašená. Pak přišla slečna servírka a já jsem si přestoupila k její části baru. Usmála se, zeptala se, jestli chci platit, tak jsem kývla. Když jsem jí řekla svou večerní spotřebu, tak se znovu usmála. Vytáhla jsem papírovku, chtěla drobný. Vysypala jsem drobný a měla jsem o 15 korun méně, než byl můj účet. Sebrala mi z ruky drobný a řekla, že je to dobrý. Za ten večer se tam toho otočí tolik, že 15korun dostane zpět na jednou dišku, ale stejně mě to zarazilo. Když jsem si šla pro svetr a tašku, musela jsem Bratrovi přiznat, že měl asi pravdu. :))) No, stěžovat si nebudu. XD
Večer měl jen maličkou chybu. Naposledy jsem alkohol pila asi tak... asi tak... v březnu, když nepočítám míchaný koktejly. A tři pšeničný kvašený mě kapánek poznamenaly. Celou cestu domů jsem se snažila vypít co nejvíc vody a úporně žvýkat žvýkačku, abych vystřízlivěla dřív, než mě uvidí tatínek. Asi by nebyl úplně rád, kdyby mě od metra nedoprovázel, ale táhnul. :) A ještě že tam byl, vystoupila jsem z metra sama a venku nebyla živá duše. Nebýt tatínka po boku, byla bych poprděná strachy, jak by řekla babička. :)

P.S. Nezachtělo se vám poslední dobou pouštět draky? *_*
Tags: kamarádi, pivíčko, shoujo-ai
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 11 comments