Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Když dny voní jako cookies

Říjen je opravdu asi nějaký inspirující měsíc. Až na tři dny tady mám alespoň jedno entry denně. Přemýšlím, jestli je to náznak grafomanie, závislosti na lajvžurnálu, nebo třeba známka toho, že neumím zacházet s volným časem. No, grafoman možná, závislák určitě, ale ten volný čas mám zaplněný docela obstojně. Ano, mám soukromý život, opravdu nesedím jenom u počítače. :D
Ehm, tak a co jsem to vlastně... jo, jak to bylo v úterý, ve středu a dnes.

V úterý jsme se rozhodly státní svátek oslavit poněkud jinak než koukáním na vojenskou přehlídku. Dopoledne jsme s dangerouss zašly do kina na Kozí příběh. Teda řeknu vám, to je haluz. Celkově bych řekla, že se mi to docela líbilo, bylo to vtipný, byla to Praha a byl to středověk. Ale mělo to hodně much natolik, abych to chtěla vidět třeba v nejbližší době znovu. Umělecká licence je sice jedna věc, ale jestliže má v době Karla IV. Svatovítská katedrála dnešní podobu, Karlův most zdobí sochy a na Orloji je zdobění od Mánesa, tak už prostě musím mírně skřípat zoubkama. Navíc mi přišlo, že propracovaný byl jen hlavní děj, všechno ostatní bylo jen nakousnuté, nedořešené, zbytečné. Co nás ještě překvapilo, bylo věkové doporučení. Film samotný je prý pro děti od osmi let. S ohledem na neuvěřitelné množství sexuálních narážek (a vyskytují se zde sexuality všech preferencí) bych já osobně ten věkový limit zvedla tak minimálně na dvanáct. Nicméně koza a její hlášky stojí za shlédnutí, jestli se vám nechce dávat 120kč za kino, počkejte si na dvd. ;)
Odpoledne jsme měly "zvířátkový sraz". Původně jsme chtěly dát průchod našim kecům a vzájemnému otlapkávání v Duhové čajovně (ano, self-promo), jenomže soudobá obsluha se očividně vykašlala na hosty a čajovna byla zavřená (ačkoliv na netu se to objevilo až den poté). Vlče s Králíkem tak jako tak měly (dlouhé!) zpoždění, takže medvídek s kočičkou hledaly místo k usídlení. Nakonec se našim útočištěm stala čajovna Ve Věži. Nelitujeme (vlka nic), že Duhovka byla uzavřená, protože jinak bychom se do téhle čajovny asi jen tak nevydaly. Záchod s tak krásným výhledem nenajdete v celé Praze, to vám zaručuju. Celkově byla čajovna a také společně strávené odpoledne naprosto ouchvatná. Recenze bude brzy. Snad. :) Byly jsme tam od otvíračky do zavíračky, vypily a snědly (ano, dokonce i Vlče maličko papalo) jsme kde co, vyděsily jsme svými menšinovými tématy hovoru veškeré spolučajovníky a hlavně jsme se pořád otlapkávaly, válely se po sobě, blbě se tlemily a taky líbaly (eh, každá tu svoji, ne všichni navzájem. Jsme sice zvířátka, ale ne perverzní. ;D). A dostaly jsme divný kuřala a já placku Fixy! <3 Večer jsme se hromadně vydaly v drobném deštíku na autobus, Vlče (liszkalupeni) a Králík (regila) odjely do vlčího doupěte, zatímco já jsem se umístila v kočičím pelíšku (doslova). Věčný dík bude směřovat na kočiččinu spolubydlící Daliu, která projevuje neskutečné množství trpělivosti a tolerance. Já být jí, tak se vyrazím už po třetím vyrušení. :D Mám hrozně ráda lidi jejího typu. Je milá, hodná, má vlastní názory na věc, a ačkoliv je z malého slovenského města, je velmi otevřená novým názorům a skutečnostem. Juj. Uprostřed noci jsme si ještě vařily jídlo, hodinu jsme strávily v kuchyňce a povídaly jsme si, jakobychom se snad neviděly měsíc a ne jako když jsme strávily společný den.
Druhý den jsem sice byla maličko (no, maličko hodně) rozlámaná, ale i tak mi bylo pěkně. Půl dne jsme byly na koleji, povídaly si s Daliou, hrály Carcassonne, dělily se o oběd, nakonec jsme se ještě (v dešti!) vydaly na procházku na Hradčany. <3 (A příroda je kurva! XD )
Doma jsem samozřejmě dostala vynadáno, protože jsem o sobě dva dny nedala vědět, ačkoliv jsem večer před tím opsala snad všechny příbuzné, aby se k našim dostala zpráva o stavu mého žití. Zase jsem brečela, ale nakonec jsme si s mamkou vysvětlily vzájemné nedorozumění a už je to dobrý. Fakt. A vím, že to nemysleli zle, jen se báli. (Pssst, mamka se dokonce omluvila, že kdyby věděla, jak jsem to myslela, tak by nešílela. Teda... je tohle omluva?)
Dneska jsem znovu učila. (Zítra už poslední hodina! To to uteklo. :-o) Odpoledne jsem se konečně dokopala k práci a napsala jednu ze tří slohovek (ony nejsou pro mě, ale co, jsem prodejná ;D). Dopoledne jsme s talí měly ve městě sraz, prošmejdily jsme pár obchůdků, konečně jsem dostala inspiraci na vánoční dárky pro rodiče. V Madal Balu mají naprosto dokonalé několika vůňové svíčky. A tu, co voní jako cookies, chci! A jo, a jo.
Jediné, co mi kazí dojem z posledních dní, je opar. Damn.
Jo, a už jsem zase rudovlasá. A hrozně mi to sluší. ;)
A gratuluji trpělivým čtenářům. Příště už se nebudu tak vykecávat. :)
Tags: filmy, melodie podzimu, my zvěř, nakupuju, shoujo-ai, učím, vůně, čaj, čajovny
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 8 comments