Každý podzimní den má svoje kouzlo. Dokonce i ten včerejší. A co teprvá ten dnešní, to byla teprve nádhera. Včera mě poznamenalo jakési totální zatmění mozku. Vsugerovala jsem si, že dneska nemám vůbec čas, páč mám školu, pak chvilku na oběd a pak doučko. A já měla místo toho jen jednu hodinu, dvouhodinovou pauzu na oběd a pak doučko. Huh? Co se mi to stalo? Když jsem do sebe naházela oběd, tak jsem se letmo podívala na hodiny a nechápala jsem, jak můžou být teprve dvě hodiny, když mám školu do 14:15. A jelikož doučování nemám od 15:00, jak jsem neustále přesvědčená, ale od 16:00, tak jsem zavolala talí, jestli by se nechtěla v tom krásném počasí projít. A bylo to <3.
Odpoledne jsem měla jen tričko a bundičku, když jsem běžela z doučka, tak jsem byla ráda, že mám huňatý svetr, ale i tak mi byla zima. Jakmile zapadne slunce (pod stůl), padne zima, zima, zima. Ale i ta zima je vlastně fajn (pokud nejsem jenom v tom tričku).
Víte, že od doby, co jsem se vrátila do role studenta, se mi v té škole fakt líbí? Sice jsem zatím zažila jen 4 semináře, ale i tak to bylo fajn. Kdyby mi jen zase všechno nepadalo na medvědí hlavu...)
Zítra (snad) Bublina, v pátek škola, doučko a pár pracovních povinností, v sobotu reflexe a nárazové řešení průserů, v neděli bych se ráda připojila k talí a jejím rodičům, abych jim z té Prahy ukázala něco pěkného, v pondělí doučko a zase kino (snad). Ach, dolce vita, nezdá se vám? :)


Dodatek: Netuším, jestli je to tím tuaregem, ale asi jsem se zase sjela. Cítím se neskutečně high. :)))))