Just believe...

Přeji ti jen to krásné do budoucích let. A protože i Slunce je hvězda, posílám ti jedno sluníčko :)

Zdá se, že moje podvědomí se konečně uklidnilo. Včera se mi nezdálo nic, dneska to bylo konečně zase "v normálu". Po včerejším sledování MS v kanoistice, co se jen tak čistě btw jelo v Troje, jsem celou noc pádlovala. Na řece, na kanále, na chodníku. A pádlovala a pádlovala. Můj kámoš Martin na mě velice zvláštně koukal, stál vedle řeky a divil se, proč pořád tak pádluju. Nemám tušení, ale dost jsem se v noci protáhla. Uffff, noční můry jsou snad konečně pryč *ťuká na dřevo*

P.S. Mám pocit, že následujících čtrnáct dní budu jaksi mimo kyberprostor. Takže pápá. :DDDD