August 20th, 2006

buttons

Let´s talk about it...

Well... I´m alive.
Maminka konečně mluví.
Hradba mlčení byla proražena.
Nebylo to sice nic moc, ono se taky není čemu divit. Ale mluví a to je hlavní. Přiznávám, že jsem se musela smát, což byla ta nejmíň vhodná věc, co jsem mohla udělat. Ale když já jsem se smířila sama se sebou, tak ona musí taky. Časem. A jestli ne, tak to rozhodně není MŮJ problém. Najednou je mi tak nějak docela fajn (narozdíl o maminky). A navíc mi dnešní long talk opětně potrvdil moji teorii, že maminky vždycky vědí, a jestli si myslíte, že něco nevědí, tak to je jenom jejich mistrovské umění nedat najevo, že vědí (chi, a ani jsem se do toho nezamotala, neee).
Ale neměla by být každá maminka mít radost z toho, že je její dítě šťastné?