August 23rd, 2006

buttons

Grafomanie

Je středa (ano, krásné zjištění, že?) a příští úterý dělám zkoušku (udělám, udělám, udělám *klepe na dřevo*). Učit jsem se chtěla až od pátku, místo toho do toho čumím již od neděle. Ale moc se nesoustředím, protože mám najednou v hlavě pár povídek. Minulý týden jsme s talí probíraly jednu písničku a z jiného hovoru se vyklubal další nápad. V mé hlavě to začalo hlodat a hlodat. A pak se to náhle stalo. Když mi bylo asi tak zhruba 15 let, stvořila jsem si pod vlivem Pána prstenů a hlavě Dračího doupěte vlastní literární svět. A hlavně taky pět dosti specifický postav (psycholigicky plochých, abslolutně divných a totálně špatně literárně propracovaných, ale co... jsou moje). Celý příběh, jehož základní linku mám stále v poznámkách na papíře, asi nikdy nenapíšu. Ale postavy se vynořily a já zjistila, že jsou mi stále blízké, že je mám stejně ráda jako kdysi a že si s nimi asi budu hrát :) Takže povídky, kde se nikdo krom mě asi nebude chytat, co jsou zatím tu méně, tu více slashové, se tu asi v nejbližší době budou vyskytovat častěji. Protože tu zkoušku udělám (bože, proč jsem tak nervní???), budu mít spousty času na hraní.
  • Current Music
    Radio Beat
buttons

Out of topic

Sice jsem zmínila cosi jako fantasy sérii povídek, ale teď na mě dolehl takový dosti tísnivý pocit. Pocit, ze kterého vznikla taková lehce (ne, silně) halucinační povídečka. Je absolutně mimo, asi ji nikdo nepochopí. Ale musela jsem se vypsat.

Collapse )
buttons

Middnight (almost) thinking

Ne, dneska jsem prostě k neutahání. Jsem asi nadopovaná černým čajem. Ano, už jsem taky závislá na Earl Grey. A o co hůř, chutná mi pít ho s mlékem. Já přece nesnáším čaj s mlékem!!! No nic, o tom mluvit nechci. Errr...původně jsem měla nějakou konkrétní myšlenku, o které jsem chtěla psát, ale jak jsem zasedla za počítač, tak zmizela. Schválně, jak dlouho budu ještě cvakat do kláves, než si vzpomenu, o čem jsem to chlěla psát. A schválně, jak dlouho to někdo vydrží číst... Jo! Už vím. Dneska byl divný, řekla bych skoro hořkosladký den (jako vytržený z Hřebejkova filmu). Všichni moji blízcí mají náladu jako na houpačce. Můj nejlepší kámoš, co by si měl právě teď se svým vyvoleným užívat na dovolené, mi poslal zprávu s textem: "Taková věrnost v lásce, ke které se musíme nutit, nemá větší cenu, než nevěra."... To mě zarazilo a rozesmutnělo ještě víc. Ale pak jsem měla neodbytný pocit deja vu. A ano, měla jsem pravdu, tohle už jsem někdy četla. Lovila jsem ve špatné paměti, v archivu a našla jsem!!! Bylo to v jednom z článků od Lorrain. Divné, že? (neříkám slovo "divné" nějak moc často?)To říkám... náhody...ale šak to znáte. Každopádně kámoš mě zarazil. Co tím myslel? To se možná dozvím a možná taky ne. Je totiž záhadný. A témata měnící. A provokující. No, snad se dočkám....

On to fakt někdo dočetl až sem??? :)