Just believe...

Jsem už asi definitivně mimo. Jsem ve stádiu, kdy bych strašně moc potřebovala soustředění. Na učení, na psaní. Na cokoliv. Ale pokaždé, když se snažím do něčeho ponořit, přijde prázdno. Nemůžu si číst poznámky. Vlastně nemůžu vůbec nic. Jen si teď tak přemýšlím nad skořicí. A cokoliv udělám, řeknu nebo mě napadne, vždycky se nějak dostanu k ní. Nemůžu uvěřit, že te to teprve týden, co jsme se viděly naposled. Vlastně ještě ani ne. A tak si tu bloumám prázdným bytem a na tváři mám idiotský úsměv. Jsem ztracená. Definitivně.

Moc mi chybíš, talí. Tak moc, že se občas děsím toho, co bude dál, protože to asi bez tebe dlouho nevydržím.
Chi... ale nějak to zvládnem, že? ;))))

*jde se snažit učit*

*rolls eyes*
*shakes head*
Chápe někdo, co se to na naší politické scéně děje?
Možná měl po volbách pravu Jan Kraus, který pronesl, že jsme asi jediný stát, který evidentně nepotřebuje vládu.
To je BORDEL!!!!
Ale já už se fakt asi nedivím.
_{A asi dlužím omluvu panu Kalouskovi, tohle jsem od něj nečekala. Možná mu přece jen nejde tak úplně pro koryto}

I have it! I have it!!!!
Můj elektronický index mi právě oznámil, že mám zápočet z latiny. Moje seminárka byla tedy přijata. Wheeeeeee!
*dances*

Teď ještě ta pitomá historiografie a budu mít druhák komplet :)