August 28th, 2006

buttons

Tomorrow

Zítra touhle dobou už budu sedět na chodbě a spolu s dalšími 14 lidmi čekat na ortel. Kdo ví, kdy přijdu na řadu. Ale není mi dobře, takže doufám, že se moji spolužáci slitují a pustí mě nějak brzo. Jsem tak nervní, že se mi o historicích i zdá (ještě,že ne o panu zkoušejícím). Tak mi držte palce, budu to totiž potřebovat.

A protože nejsem jediný člověk, který má nárok být dneska nervozní, musím popřát šťastnou cestu a hodně štěstí estriel, která se odvážně vydala vstříc dlouhé a kruté ruské zimě a stráví školní semestr v Moskvě.
Sice se vlastně neznáme, Esie, ale ať ti to tam dopadne. :)))

To je pro tebe ;)

buttons

(no subject)

Je zajímavé, jak se vám v jednom momentě může otočit úplně celý život. Najednou mi všechny moje dosavadní "problémy" připadají hloupé a malicherné. Když nejde o život...nejde o nic...
Jak blesk z čistého nebe, přesně tak by se dalo popsat to, co se mi stalo, když jsem nic netušící šla vybírat poštovní schránku...

...minulý čtvrtek to kamarád definitivně zabalil...

...ve středu jdu na pohřeb...