Just believe...

Dneska se mi půlku noci zdálo, že nespím. Když mi při tom "nespání" došlo, že se mi to jenom zdá, tak jsem se probudila. Byly tři ráno a mně bylo strašný horko. Poté, co jsem si svlékla ponožky, kalhoty od pyžama a otevřela okno, jsem zase usnula.
Byl to podivný, ale ne ošklivý sen. Já a talí jsme chodily po prapodivných zříceninách starých chrámů (mělo to být Řecko, ale nevypadalo to tak), bloudily mezi kameny a kochaly se výhledem na rozsáhlé město, které nám leželo u nohou. Vím, že jsem ukazovala na vzdálenou špičku bílého kostela. "Tam někde bydlíme," zašeptala jsem jí do ucha. Ruku v ruce jsme pokračovaly dál, zabloudily do bažin, kde jsme pozorovali dvě děti. Teda děti, byly to už dospívající. Chlapec a dívka. Jenže já jsem nevěděla, který z nich je kluk a kdo je holka. V okamžiku, kdy se tato dvě stvoření políbila, jsme se skutálely z kopce do trávy. Pak už si jen pamatuju ruku, která mě hladila po vlasech. Ten dotek byl tak opravdový a krásný...
Pak už nezbývalo než proklínat městské ptactvo, jež se rozhodlo pět zrovna v tomto momentu pod mým oknem. Ve tři čtvrtě na šest. Zmetci! :)))

A tak jsem celý den nejspíše působila poněkud zasněně. A víte co? Když zavřu oči, stále cítím ten dotek.

Ale výročí je to pravda velmi zvláštní.
Když jsem to tady uviděla před nedávnou dobou, nevěřila jsem vlastním očím... 27.11.? Co jsem tam sakra dělala? A když jsem uviděla tu větum, co jsem napsala, tak jsem vyprskla ještě víc. Trvalo dalšího půl roku, než mi došlo, že to nebyla blbost, ale pravda. Jaká vyšší mocnost tehdy vedla mou ruku (nebo mám napsat myš?), to už se asi nedozvím. Ale mám pocit, že vedla správně. Přesně tam. Marös Aura Elustri chyptyr...
A včera to byl rok. Rok, kdy jsme se neznaly, seznámily, poznaly, zamilovaly...zasnily.
Byl to zvláštní rok, když to vezmu kolem a kolem.

Rei phöril tös tóku meh brithir, vrí sh´ruit´ya... ♥

Lítala mi v hlavě, mrcha. Povídka, která si řekla o stvoření. Původní záměr byl sice poněkud odlišný, ale když člověk sedne k bílé stránce, příběh si sám řekne, jak si přeje být napsán. No a tohle z toho vzniklo.
H/D povídka. To se mi tak často nestává. Přesto je tu.
Nutno podotknout, že ani jeden z nich není můj, ale právo na to zrcadlo si nárokouju! :)))

( Collapse )