Sny a snění!
Dneska se mi půlku noci zdálo, že nespím. Když mi při tom "nespání" došlo, že se mi to jenom zdá, tak jsem se probudila. Byly tři ráno a mně bylo strašný horko. Poté, co jsem si svlékla ponožky, kalhoty od pyžama a otevřela okno, jsem zase usnula.
Byl to podivný, ale ne ošklivý sen. Já a talí jsme chodily po prapodivných zříceninách starých chrámů (mělo to být Řecko, ale nevypadalo to tak), bloudily mezi kameny a kochaly se výhledem na rozsáhlé město, které nám leželo u nohou. Vím, že jsem ukazovala na vzdálenou špičku bílého kostela. "Tam někde bydlíme," zašeptala jsem jí do ucha. Ruku v ruce jsme pokračovaly dál, zabloudily do bažin, kde jsme pozorovali dvě děti. Teda děti, byly to už dospívající. Chlapec a dívka. Jenže já jsem nevěděla, který z nich je kluk a kdo je holka. V okamžiku, kdy se tato dvě stvoření políbila, jsme se skutálely z kopce do trávy. Pak už si jen pamatuju ruku, která mě hladila po vlasech. Ten dotek byl tak opravdový a krásný...
Pak už nezbývalo než proklínat městské ptactvo, jež se rozhodlo pět zrovna v tomto momentu pod mým oknem. Ve tři čtvrtě na šest. Zmetci! :)))
A tak jsem celý den nejspíše působila poněkud zasněně. A víte co? Když zavřu oči, stále cítím ten dotek.
Byl to podivný, ale ne ošklivý sen. Já a talí jsme chodily po prapodivných zříceninách starých chrámů (mělo to být Řecko, ale nevypadalo to tak), bloudily mezi kameny a kochaly se výhledem na rozsáhlé město, které nám leželo u nohou. Vím, že jsem ukazovala na vzdálenou špičku bílého kostela. "Tam někde bydlíme," zašeptala jsem jí do ucha. Ruku v ruce jsme pokračovaly dál, zabloudily do bažin, kde jsme pozorovali dvě děti. Teda děti, byly to už dospívající. Chlapec a dívka. Jenže já jsem nevěděla, který z nich je kluk a kdo je holka. V okamžiku, kdy se tato dvě stvoření políbila, jsme se skutálely z kopce do trávy. Pak už si jen pamatuju ruku, která mě hladila po vlasech. Ten dotek byl tak opravdový a krásný...
Pak už nezbývalo než proklínat městské ptactvo, jež se rozhodlo pět zrovna v tomto momentu pod mým oknem. Ve tři čtvrtě na šest. Zmetci! :)))
A tak jsem celý den nejspíše působila poněkud zasněně. A víte co? Když zavřu oči, stále cítím ten dotek.