December 3rd, 2006

buttons

Draconis

Když vedete zdánlivě bezpředmětné rozhovory, obvykle z toho vyleze to největší moudro. Odpoledne jsem měla slabou chvilenku. Snad ve snaze rozptýlit slzavou mysl, pustily jsme se do hovoru. Strašně pitomého. Zajímalo by mě, jestli to někdo v metru slyšel, doufám že ne. On se dědula vedle tvářil dost otráveně už jenom z toho, co jsme dělaly. Salvy smíchu obtěžovaly cestující, moje podvědomí je veselé. Strašně nemravně veselé. (*headdesk* co to bylo za témata?! XD)
A když se vám v hlavě točí série příšerných obrazů, vy je nemůžete vymazat a ani si nemůžete mezi nimi vybrat...no co s tím asi jiného, že? Napsat!
Myšlenky byly sice o dost nemravnější, ale s tím, co vylezlo, jsem kupodivu docela spokojená ;)

Ještě dodatek. Ne a ne a ne...Vymyslela si je ona a má na ně autorské právo. Ale ten třetí, ten je můj! ;)

Collapse )
buttons

(no subject)

Ona se dívá, padá tříšť...
Je tu tma a ticho. Jediné světlo vrhá monitor a oranžové lampy v ulici... Jediným zvukem jsou šumící stromy a kapky deště. Nejsem unavená. Učila jsem se, ale moc se toho do hlavy nedostalo. Nevadí, zítra tomu chci věnovat celý den...
Je mi hezky. Je to zvláštní. Jsem sama ve tmě, sleduju měsíc, který sem tam prokoukne srkz husté mraky. Už totiž žádné smutky.
Mám snivou náladu...
...vidím šedavé obrysy nádherně hřejivého těla, které vedle mě leželo (a bude ležet, já to vím...). Vidím ruce, které jsou uložené pod tváří a občas vyvádějí pohyby ne nepodobné kočičím tlapkám. Vidím...
Vidím věci, které nejsou jenom v tomhle konkrétním okamžiku.

Cítím daleký pokoj. Cítím šedavé obrysy hřejivého těla, které se stočené do klubíčka oddává snům. Snad budou dobré...

Jak. Sním.