December 10th, 2006

buttons

Můj život je horší než pitomý americký film!

Kdybych to, co se mi stalo v sobotu, četla v nějaké povídce, obvinila bych autora z naprosté nevěrohodnosti, z toho, že neumí pořádně řešit psychologii postav, a navíc bych očekávala, že jeden z aktérů pronese: "To je jak z nějakýho blbýho filmu."
Vlastně bych celou tu událost mohla shrnout do věty "Bára měla zase pravdu."

Collapse )

Tichem se procházíme
mlhou roztrhanou.
V noci po špičkách
kráčíme vstříci
medovému lesnímu ránu.
A barva za barvou
stéká se do podzimního
snění...


*objímá*
buttons

Večerní atmosféra...

Břišní tance opravdu uvolňují velké množství endorfinů. Cítím se skvěle. Sice se nemám ke komu tulit, ale je mi fajn.
Venku vzduch voní voskem, v domě je zase cítit cukroví. Prostě hřejivo, kam se člověk podívá. I mně je doma pěkně. Představte si nebo ne, mamka se sama a dobrovolně zeptala na talí a úplně bez poznámek si vyslechla příhody ze soboty (ehm, to že jsem se složila jí samozřejmě vykládat nebudu, dělala by si zbytečný strach). A tenhle fakt taky neuvěřitelně zahřál moji duši.

Teď trochu odjinud, ale vlastně taky k tématu :). Na cestě z tanců Karolína vlastně úplně mimoděk pronesla, že v 99% případů ji balí holky a ne kluci. Anička se jen tak podívala a pronesla, že je to divné, protože prý Karolína nevypadá jako lesba. Pak se otočila na mě a už v tom momentě jsem ji chtěla kousnout. "Viď, Kleio, že bys Karolínu nebalila?" A tak jsem jako již po milionté (ostatně to říkám o všech ženách a dívkách kromě té jedné ;D), že to není můj typ. Když jsem vyšly na ulici, tak Karolína zahlédla svou tramvaj. Já jsem zjistila, že tahle tramvaj by mohla být i součástí mojí cesty, takže jsem pronesla, že pojedu s ní. "Á a pak že to není tvůj typ!" popichovala Anička. No nepraštili byste ji? :D Ale jedeme dál, Karolína se usmívá a říká, že jí to vůbec nevadí, že většina jejích kamarádů jsou gayové... Tak jsem se usmála a řekla si, jak je to fajn, když má člověk kolem sebe takovéhle lidi. Jely jsme noční Prahou a povídaly si víceméně nezávazně o tancích a o životě. A pak jsem zase jako náhodou prohodila, že se mi o tancích už i zdálo. A že v tom snu byla i moje slečna. "Tvoje kdo?" zarazila se. "No... moje holka." usmívám se já. "Ale ty máš přece v Ústí kluka!" řekla tak přesvědčivě, že bych jí to možná i chvilku věřila. "Err, ne. Mám v Ústí přítelkyni." usmívám se já. "Aha, tak to jo. Vidíš, já myslela, že si děláš srandu.... aháá, to ona Anička nežertovala, ale provokovala!" usmála se nakonec i ona. Znovu. Chííí, tomu říkám pohoda.
Jsem ráda, že jsou kolem i tací lidé :)))

Je mi hřejivě na duši.

(jen to hřejivé objetí je daleko...)