January 12th, 2007

buttons

Další výkřik do tmy a ticha

Proč já mám vždycky mizernou náladu v okamžiku, kdy se to nejmíň hodí? Měla bych být šťastná a těšit se na zítřek. Místo toho čučím do monitoru v hlavě mám prázdno a tíží mě pocit, že jsem zase něco totálně pokazila.
A tak jen v tichu a tmě prosím toho, kdo občas i poslouchá, aby to přešlo. Přešlo, protože teď nejsem schopná unést nic navíc.
buttons

I zvony mají srdce, snad proto, aby mohlo puknout...

Tohle nějak nemám sílu vysvětlovat. Ostatně, poezie je právě o tom, aby si v ní každý našel, co potřebuje sám. Není to tak dávno, prohlížela jsem si staré příspěvky z dubna, kdy mi bylo podobně divně jako teď (ačkoliv důvod byl zcela odlišný). Nechápala jsem, teď s odstupem času, kde se ve mně vzala ta slova... A jsem o půl roku dál a najednou jsou tu zase.
Nemá jméno, nepotřebuje ho...
Nechám svoje zvony vyznít...


V tichosti kráčím podvečerem
obklopená stráněmi s padajícím kamením
a v zámotcích lepkavých pavučin
jak v zajetí osudu.
Karmínová krev slunce
které jak srdce před chvílí puklo,
mísí se v ledovém potoce
a modříny sesypávají své pichlavé paprsky
na temnotu dní.


Možná vám to připadá prázdné. I to je pocit...


edit:...za to že, za to že miluji, byť strach mi srdce svíral... Děkuji. Protože díků není nikdy dost ;)
  • Current Mood
    melancholy melancholy
  • Tags