February 13th, 2007

buttons

Jsem pryč, ale stále žiju!

Na tváři mám nesmazatelný úsměv a i když jsou chvilky, kdy se mi chce brečet, neztrácím dobrou náladu. Jen se mi stýská. A lepší to nebude do okamžiku, kdy už nebude důvod ke stýskání... Snad. Někdy.

A protože kamarádka je tak hodná, že mě občas pustí k síťovému spojení, využiju její přítomnosti ještě jinak. Sedí kdesi v místnosti a učí se básničku. Jo, vzpomínka na klasika... Nádhera a opětně vystihující. Takže si užijte si pana Seiferta.

...Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se se něco počíná,
něco překrásného se počíná...
  • Current Music
    Iné kafe... asi :)
  • Tags