February 28th, 2008

buttons

:´(((((((((((((((((((((((((

Hm, toliko o tom, že i přes tu školu okolo to byl docela hezký týden. Ano, opětně nastal jeden z okamžiků, kdy jsem žasla sama nad sebou a nad tím, jak dokonale se dokážu ovládat, ačkoliv všechna mám vnitřní já křičela a chtěla škrábat, kousat, vztekat se...
V úterý jsem se ptala mámy, jestli může talí přespat v pátek u nás. Tvářila se divně, ale neřekla nic. Tak jsem se podle toho zařídila. No a před chvilkou za mnou přišla, co bude s tím zítřkem. Koukala jsem jako tele na nový vrata. Vůbec jsem nechápala o čem mluví, načež mi oznámila, že s ničím nesouhlasila. Tak jsem se naštvala, že už jsem to dojednala a že to teď nebudu rušit. A ona se naštvala na mě, že jsem strašná, že už jsem to udělala po několikáté, i když ona s ničím nesouhlasila. A prý je to naposledy. Zítra ještě ano, ale pak už ne.
*stulila se do klubíčka*

Ado, Dangie, možná si na LotD sežeňte odvoz. :´(((((((((((((((((

*ani se nesnaží hlídat slzy*

Já to nechápu. Opravdu to nechápu. Snažím se, ale nejde to. Příští středu u nás po plese bude spát Bára. Reakce? "Jo, to je fajn. Aspoň nepůjdeš v noci domů sama."

Proč je to tak těžký?

A proč mě to tak zatraceně bolí? *chce být neviditelná, pryč a tak vůbec*