July 18th, 2008

buttons

Naučím se jódlovat. Nic jinýho mi asi nezbyde.

Jedu na týden na hory. S maminkou.
Jsem zvědavá, která z nás se bude přemáhat víc. A která z nás tu druhou pokouše jako první.
Ale co já vím, třeba se něco stane. Třeba to přežijeme. Třeba se mi tam bude líbit. Nebo si tam propašuju flašku něčeho tvrdšího.
Nechce, ale vůbec se mi tam nechce. Bude pršet a já mám pětisetstránkovou knížku o bitvě u Zborova.
Tak se tu mějte krásně. :)
buttons

Sentimentální vzpomínky...

Nevím, jestli v mém věku není trochu brzy na sentimentální vzpomínky, ale dneska jsem se ve snu vrátila na místo, které na dlouhá léta zmizelo z mojí paměti. U babičky za městečkem stával stařičký dům, kterému se obecně říkalo Pod strání. Patřil sice jednomu strejdovi, který se v něm před léty letoucími narodil, ale už v době, kdy jsem byla úplně maličká (to bylo ještě tenkrát, za jiného režimu, jak děda s oblibou říká), se v něm nebydlelo přes dvacet let. Podivný domek. Tedy domek, ona to byla pořádná vila. Dvě patra, dvě kuchyně, obří garáž, přilehlá kůlna, dvorek s králíkárnou a kurníkem, obrovská zahrada, stráň plná ovocných stromů, skleník. Stávala asi 20 metrů od břehu řeky. Tenkrát tam měla moje bábi pronajatou část oné zahrady a stromů, takže jsme tam v létě chodili dost často. Nevýhoda tohohle baráku byla jen v jeho poloze. Kratší cesta vedla po hodně neschůdné cestě kus po skalách, kus lesem, kus šupem po stráni (sentimentálně si vybavuji, jak jsem tam jako malá kličkovala mezi stromy a pak jsem válela sudy po svahu dolů, juchů). Strýček vyprávěl, že když se dům stavěl, musel se materiál spouštět ze skal speciální rourou a elektřina byla zavedená do téhle oblasti specielně kvůli tomuhle domu. Přístup pro automobil tam sice byl, ale zajížďka to byla asi na pět kilometrů, museli jste objet celé město a pak podél břehu po nestálé cestě až na zadní dvorek. Když říkám nestálá, tak to myslím doslova, protože ji pravidelně měnily jarní i letní povodně, v zimě na ni padaly stromy atd. Od záplav v roce 1997 tahle cesta neexistuje. A když jsem se tam loni v létě byla podívat, zjistila jsem, že už ani dům neexistuje. Strejda ho dal strhnout a celou zahradu se stařičkými stromky srovnal se zemí. Pozemek prodal. Škoda.
Tak to byl skutečně naprosto zbytečný úvod, ale chtěla jsem navodit atmosféru a vaší představivost, protože do tohohle místa, které moje dětství skutečně poznamenalo, jsem se dnes v noci alespoň virtuálně vrátila.
Collapse )
  • Current Music
    F.R.I.E.N.D.S
  • Tags