October 23rd, 2008

buttons

Třpytky, kam se podíváš!

Ach bože, nedávajte nikdy nic do tlapek medvědům. Teda alespoň jednomu medvídkovi, mně! Šikovný lední méďa si chtěl hrát s glitry. Původně chtěl vytvořit něco malého, roztomilého a papírového, co by se jemně třpytilo. Ale ouvej. První zádrhel nastal už momentě, kdy ty glitry nemohl najít. Druhý v momentě, kdy sklenička se třpytivými nesmysly nešla otevřít. Kdyby byl medvídek aspoň trochu při smyslech, možná by mu došlo, že by toho měl raději nechat. Ale né, to by nebyl méďa, aby se umanutě nepokoušel dostat dovnitř. Třetí poznatek: když to nejde po dobrém, nepoužívejte násilí!
Sami už asi čekáte výsledek. Ano, hádáte správně. Glitry jsou všude. Zelený drobný třpytivý nesmysly jsou kompletně všude, včetně mé maličkosti, která se na další hodiny literatury vrátí s novou image. Jasně, nebudťe fádní, prozařte se. Tjadááá, zelené glitry jsou řešení na všechno.
*jde se vyklepat*
:)))
  • Current Music
    vysavač
  • Tags
buttons

Jak učitelky (ne)ztrácejí iluze

Máte rádi hořkosladké melodie života? Já docela jo. V podstatě se v nich vyžívám, jelikož si je povětšinou způsobuji já sama.
Ano, zítra mi končí praxe (volejte sláva!), ale s jednou třídou už jsem skončila dneska. Požádala jsem studenty o osobní hodnocení. Jojo, je to tak, ráda se dostávám do průseru, fakt že jo. Výsledek je ten, že jsem dostala pořádnou facku. I když jen pomyslnou, i tak to docela bolelo. Když jsem přišla domů, přiznávám se bez mučení, brečela jsem, protože mi to přišlo všchno děsivě líto. Ale pak jsem se vzpamatovala, částečně taky proto, že jsem si popovídala s talí a strávila s ní příjemnou chvilku ve sluncem zalitém dni.
Znovu jsem se zamyslela nad tím, co mi napsali. A víte co? Je to úžasné. Vyhodila jsem ty papírky, které byly totálně neperspektivní, a znovu si přečetla ty, které mi něco říkaly. Hlavně kluci mají úžasný postřeh. Všechno, co mi můj vedoucí profesor jen decentně naznačoval, my oni řekli pěkně natvrdo. Přesto mi došlo, že to nemysleli zle. S jedním jsem si ještě chvíli potom povídala a musela jsem mu hrozně poděkovat.
Co mě mrzí? Že abych byla dobrá učitelka, nesmím se projevovat jako já. Proč prostě nechápou, že jsem ironická a infantilní?
Didaktické poučky jsou na nic. Kamarádství prostě není na místě, protože studenti ho nechtějí.
Odpoledne jsem brečela, teď jsem silnější než před tím a vím, že to, co jsem předvedla na praxi, se už opakovat nebude. Já totiž nejsem nepoučtelná, víte? :)

Moudro dnešního dne zní:
"Podívej se na Hoffmanku. Dokud se bude přezouvat, učitelka z ní prostě nebude..."
Bota jménem Melichar