March 3rd, 2009

buttons

Zmatek v dešti na nožičkách

(Můžete si vybrat, jestli má nožičky zmatek nebo déšť.)

Nemusím do školy, protože vše, kromě státnic a jednoho předmětu, který se vypisuje až v zimě, mám své povinnosti splněny. Přesto bych tam chodila ráda, tak jsem se domluvila s Andrésem, že budu chodit alespoň k němu. Chtěla jsem na seminář, co byl loni, jenomže ačkoliv měla být jeho náplň jiná, tak není. Zábava to byla, ale opakovat to nemusím. Tak jsme se domluvili, že budu chodit na jiný seminář, který vede. Tvořivá práce s poezií. Zní to krásně, že jo?
Dneska jsem se statečně vydala do školy. Hodina začíná v 8:55, v 8:45 se Kleio usadí před učebnou a trochu nejsitě se rozhlíží, že nikdo kolem. V 9:15 je jí už jasné, že nikdo nepřijde. Panika zachvacuje Kleio od uší po paty, ale nakonec se sebere, vydá se do ranního deště a jde směr druhá budova, kde jsou počítače. Vyhledává si Andrésovo jméno. Jeho předměty. Učebny. A zírá. Očividně jsem se přehlédla a koukala jsem na špatný seminář. Sice mi bylo minule divné, že jsem ho potkala v budově č.1 a že byl takový pohoda v klídečku, ale nesecvaklo. Počítač mi vysvětlil, že seminář se koná v čísle 206, ale ne v Myslíkově, ale opravdu v Rettigovce. BUCH! Koukám na hodiny a zjišťuju, že je právě 9:23 a že narušovat mu seminář po téměř tři čtrvtě hodině asi nemá cenu. Takže jsem se opět vydala do ranního deště směr budova č.3, počkala jsem tam na dangerouss a společně jsme pak capkaly po knihovně. V ranním dešti, of course.
A pak ještě do papírnictví a do potravin a pro zápočet a pro pusinku a pro knížku v němčině.
Napsala jsem si velkým písmem na papírek číslo místnosti. Pro příště. Vtipné je, jak jsem se s ním domlouvala a slibovala, že mu tam budu chodit, i když nejsem přihlášená. Prostě zmatek. Celá já. :)