June 28th, 2012

buttons

Slušný člověk ještě žije

Občas stačí dobré slovo, aby si člověk uvědomil, že je pořád ještě v co doufat a že to s tou lidskou slušností a tolerancí ve společnosti člověčí není tak zlé.
Je jí skorem šedesáti, učí angličtinu, celé dva roky mě na chodbě zdravila a já ji. Dnes ke mně přišla, potřásla mi rukou, pogratulovala mi ke svatbě a řekla, že jsme si zvolily správné motto. Že musíme lidem okolo sebe ukazovat, že nemáme strach. A pak mě objala a zase důstojně pokračovala do svého kabinetu.