July 11th, 2012

buttons

Festival fantazie 2012

Letos sice nemám v plánu rozepisovat se nikterak obsáhle, protože na delší report nemám ani mentální, ani vlastně žádnou jinou kapacitu, ale už se znám, takže kdo ví, jak dlouhý to nakonec bude.
Vzato přísně logicky:
- nový typ ubytování: v rámci šetření a zároveň zachování pohodlí jsme letos bydleli na zvláštní škole. Ano, to měkké i ve shodě podmětu s přísudkem je tam zcela schválně, protože pokoj byl v obsazení Kleio, Dangerous, Lejdynka a Solast. Bylo to psychadelický, měli jsme soutěž o sisinku dne, poctivě jsme si to sisinkování střídali, až se nakonec z Lejdynky stal retard a následně i vlče. Což je kánon, takže je to ok. Ale zpět k pokoji, čtyřlůžák se dvěma palandami se velmi brzy zaplnil všemožnými kostýmy, náušnicemi, sladkostmi a vůbec tak nějak vším. Jo a v ledničce určitě zůstaly Solastovy tuňákové sendviče.
- program: to už taková novinka není, ale většinu času buď AMOK, OrientCon, BritCon nebo Fantasy&Mýty. Jedno lepší než druhé, přemýšlím, jestli mám nějaký nezapomenutelný zážitek, ale skoro bych řekla, že letos to fakt zůstalo u klasiky. Fejsík s Nordem prostě rulezz! A taky jsem se zase totálně SherLockovala. Vrrou.
- mor: morová epidemie se šířila rychlostí středověku. Mám dojem, že jediný její konec bylo vyčerpání bakterií. Jenom mě štvali lidi, kteří si nechtěli hrát. Vždyť je to jenom legrace a navíc, kdo by si nechtěl užít ten pocit, kdy může přilepit pár žlutých či červených papítků na svoje kamarády?
- VelkýVoči: kafe, moc peprmintovýho kafe. Teda frappé, abych byla přesná. Bylo boží. Dokonalý a zelený k tomu!
- hry: letos jsem strávila v herně tak málo času, až mě to skoro děsí. Všehovšudy jsem hrála vlastně jenom čtyři hry (Alias, TimesUp, Pandemic a Timeline), což je ostuda. Ale zase byla jiná zábava.
- minecon: děti!!! Člověk před nima uteče a ony se vrátí! A kdyby ho dohnaly a byly hodné, ale ne. Tohle byla ve většině případů horda nevychovaných pamanů, kteří spojení "s dovolením" asi slyšeli poprvé v životě. O ostatních pravidlech slušného chování ani nemluvě. Ještě, že za dva dny zmizeli. Na druhou stranu, jestli dokázali dostat festival do plusových čísel...
- brkaše: netuším, jestli je to věkem, ale mám pocit, že je to čím dál tím horší. Obvykle se z brkaše místo mozgu proberu celkem rychle. Nejčastěji nárazem na realitu. Ale na to, že jsem včera celý den pobíhala po úřadech na realita do mě boxovala vší silou, stále je místo šedých buněk kaše. Že by za to mohla Face The Strange? Marrissa? Šílenosti z japonských videoher? Děsiví panáčkové s otvorem v hlavě? Co? Návrhy?
- lidičky: mám dojem, že ačkoliv jsem se snažila družit, většinu lidí jsem jenom tak potkávala a zdravila, semo tamo s někým na přednášce poseděla, ale pořádně jsem si jich užila málo. Jaká klika, že většinu z nich můžu potkat i v Praze. Na druhou stranu, společenský Dragon Lord je báječný úkaz. A pyžamová párty taky. Yeah!
- crush: stále platí co festival, to crush. Každý rok se to tak krásně crushne a je pak legrační, když vaše žena hádá ve vedlejší sprše, kdo je to letos. Ale letos je to jenom takový malý crushík, jsem okouzlena ladnými pohyby (a vlasy!), to je vše.
- závěrem: Už aby bylo další léto a další Chotěboř, protože je to jediný účinný lék na realitu. A vyjde lacinějc než drogy. ;)

Brou noc, brý den i brou chuť!