August 11th, 2012

buttons

Krůťátka a minizajíci

V pondělí odpoledne po vší ten srandě jsme odjely na chvilku k babičce a dědovi. Poslední dobou se do Nového Města dostávám tak málo, že i když se to časově ne tak docela hodilo, nemohla jsem tam nejet. Hlavně proto, že se mi tam strašně chtělo. Moje žena tam jela poprvé jako moje žena, což bylo taky krásné.
Zjistila jsem, že od Velikonoc ubylo pár obchodů, pár věcí se zbouralo, nějaké nové se stavějí, nějaké obchody naopak vznikly.
Novinkou je krámek zvaný Mlsoun (www.mlsoun.eu), který jsme za těch pět dní pobytu stihly navštívit třikrát. Poprvé více či méně omylem, protože jsme chtěly ještě s kamarádkou zajít na horkou čokoládu, kterou tam ovšem nevaří, ale měli tam výborné presso a taky čokoládové pralinky, což stačilo k naší maximální spokojenosti. Dneska jsme tam jako poděkování babi a dědovi za laskavou péči koupili pravou madagaskarskou. Doufám, že ji snědí a nebudou si ji jenom vystavovat. Byla jsem v pokušení koupit si nerafinované kakaové boby v čokoládě. Ale určitě to vydrží a počká... na někdy.
Jedno odpoledne jsme zajely do Hradce potěšit mou bývalou spolužačku z gymplu. Je zvláštní, že ze všech těch lidí, se kterýma jsem chodila na gympl, jsem s Terkou vydržela v největším kontaktu, a to jen díky tomu, že si co měsíc vyměníme dopis. 30.8. má termín, aby se na svět podíval její syn Kubík, takže teď už je jako sud. Nebo balón. Ale vypadá pořád plná síly. Jsem zvědavá, co bude říkat potom. :)
A další odpůldne jsme jeli i s babi a s dědou podívat se na tu ruinu, která se stane domovem mých rodičů. Zatím je to díra, bývala to ale větší díra. Jo a ta vesnice je taky šílená díra. No, jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat, než se na té samotě oba zblázní. :) Ale tak jako dědictví... :D
A teď k tomu divnému nadpisu.
Kousek za městem je taková malá zoo. Vlastně to ani není moc zoo jako dvě ohrady a jedna voliéra. V jedné ohradě jsou divocí pašíci, zrovna tam mají kňoura jako bečku, takovýhle prase kdybych potkala v lese, tak vůbec nevím, co budu dělat, protože by ušlapalo i dvoumetrovýho stokilovýho chlapa. V té druhé jsou jeleni a spol, ale nějak se asi toulali jinde. Ale pobíhali tam krocani a pípali, což taky ušlo.
Ve voliéře byli krásní bažanti zlatí, orebnice, holubi hřivnáči a taky paní krůta a houf těch nejrozkošnějších malých krůťátek. Byla pruhovaná a vešla by se mi do dlaně. (Mami, já chci domů krůtu!)
A asi aby tam těm ptákům nebylo smutno, je celá voliéra podtunelovaná a bydlí tam malí zajíci. Pro dítě města jako jsem já je tohle prostě vždycky neskutečný zážitek. To jsme na sídlišti nikdy neměli!
Zkrátka a dobře, bylo to fajn, fajn, fajn. :)
buttons

Literární challenge!

Já bych občas neměla nacházet věci. Upřímně, tohle jsem vlastně ani nenašla já, ale poslal mi to můj oblíbený student.
Generátor zápletky: http://www.archetypewriting.com/muse/generators/plot.htm náhodně smíchá základní motiv.
Zkoušela jsem si to projíždět a lze z toho opravdu stvořit vše od porna po filosofický román.
A tak mě napadlo, že udělám v září challenge a na ten první náhodně vygenerovaný nápad budu psát všechny různé žánry, které mě napadnou. Třeba mě to konečně nakopne a zase se rozepíšu.
Kdo do toho půjde se mnou?

Pokud by nevyhovovalo září, posuneme to na říjen. :)
  • Current Music
    moderní gymnastika
  • Tags
buttons

Uááá!

Ano!
Ano!
Ano!

Svoboďák je nejlepší!
David je borééééc!

Aneb - chodila jsem do třídy s olympijským vítězem.

To byly nervy. Uf!