September 29th, 2012

buttons

Dear Princess Celestia,

dovol, abych ti napsala nový postřeh o přátelství, který jsem získala v předchozích dvou dnech. Vždycky je důležité všímat si jenom toho, co říkají lidé, kteří mě znají a mají rádi. Protože i když neříkají zrovna příjemné věci, říkají je s láskou. Přikládat váhu řečem těch, kteří mi chtějí slovy ublížit, nemá cenu. A netřeba se jimi trápit. Odteď tedy budu naslouchat přátelům a ignorovat blbce.
S láskou tvá věrná studentka
někdytrochuponíKleio
buttons

A protože dnes svítilo slunce, ale včera večer pršelo

Šalušky od ořechu se nacucaly a ořechy popadaly do čerstvě pokosené trávy. V pozadí se ještě pásly asi čtyři krávy, les voněl houbami a jablka na stromě jsou hrozně legračně červená. Dům mých rodičů sice ještě obyvatelný není, zato sad už nese plody se vším všudy. Fialové, červené, žluté a ve skořápce. Plot okupují malinové keře a pod břízou vedle zadního vchodu se krčí borůvčí.
Je uklidňující sbírat ořechy a loupat je z napraskanutých šalušek. A pak vzít dřevěné hrábě a snažit se shodit těch pár nahoře, kam se jenom dá dosáhnout. Déšť z ořechů je... zelený. Celou dobu k tomu hrají sršně, které bydlely v chlívku. Chlívek nestojí, našly si tedy lepší bydlo ve starém ořešáku. Ořechy nejedí, zato mají rády jablka z dolního konce zahrady. Divím se, jsou zelená.
Jediné, co bylo na tom dnešním odpoledni pod horami nedostačující, byla absence mojí ženy. Vím, že by taky ráda zažila ořechový déšť. Tak jsem alespoň dovezla domů ořechy.
Celá kuchyň voní...