August 24th, 2015

retro

Trochu toho mamonu a tak vůbec

Dneska v noci prošla naším brlíškem docela otřesná bouřka. Dokonce se snad úplně poprvé stalo, že jsme si nevyříkaly, co nás trápí, před spaním, takže se srážky zdržely ještě ráno a dopoledne. Ale odešly a zase máme doma sluníčko. A je mi celkem putna, že se poslední dobou z tohohle slova stala nadávka.
Odpoledne jsme se vydaly na malou procházku za účelem prodeje starých knih do Antikvariátu 11. Docela zážitek, obchod vede pán, jehož vousy můžou s klidem konkurovat ZZ-top, mlčky knihami listoval, a když jsme řekly, že co si nevezme, asi vyhodíme, bránil ty nebohé braky do poslední stránky. Nakonec nám za sbírku starých Shakespearů, Goetha psaného švabachem a spoustě nepotřebných knížek z Festivalu káplo k dobru nějakých 150 korun, což vůbec není špatné, když jsme se jich šly zbavit zadarmo.
Původně jsme mířily do Alzy, protože talí nutně potřebovala reklamovat noťas, ale... Ale cestou jsme narazily na otevřený Wall Street Praha obchod, kolem kterého pokaždé chodíme po zavíračce a mlsně okukujeme kočičí tašky. Kabelku s kočičkou sice nemám, ale mám batoh z recyklovaných petek s beruškami a tričko/tuniku/šaty, do kterých jsem byla překecaná. A moje drahá má nový naprosto boží trenčkot a zajímavě šílený topík, ve kterém vypadá ještě víc sexy než obvykle.
To máme z toho, že si vynahrazujeme chvilky, kdy byl ten obchod zavřený.

V e-shopu toho moc nemají, ale mrknout se můžete: http://www.wall-street-praha.cz/