?

Log in

No account? Create an account
 
 
Alice Stronghold
22 May 2018 @ 08:26 pm

Připadám si jako krab, který se nedávno vysoukal ze svého pevného obalu, ale nový ještě nemá, všechno je zesílené, emoce vnímám receptory, které jsem dřív neměla, a spousta věcí hodně bolí. A taky je hodně věcí krásných.
Ráda bych se pyšnila úspěšnou třídou, ale pravda je, že druhý den už jsem ztratila třetí dušičku. Odškrtávám na seznamu, kdo další se mnou nepůjde Betlémskou kaplí a pokaždé to tak v srdíčku rejpne... A pak jsou tu ti, kteří překonávají sami sebe, jsou lepší, než byli vůbec kdy před tím. A pak jsou tu ti nervózní, kteří se klepou, a já je držím za ruku těsně před tím, než vlezou do zkušební místnosti. A taky ti, kteří mě spontánně obejmou. Ti, kteří děkují...
Pomalu ale jistě mi dochází, že pro ně budu tou paní učitelkou, na kterou budou vzpomínat dalších šedesát let, a budu tady s nimi, i když splynu se zemí.
Dnešní dávka něčeho krásného přišla naprosto nečekaně. Holčina, kterou jsem nikdy neučila, ale strávila jsem s ní pár dní na adapťáku, dneska seděla u vedlejší třídy, zelená jak stěna. Hezky se usmála a já se zeptala, čím bych jí mohla pomoct. Neřekla nic, sáhla si na bříško a ukázala mi fotku své čtyřměsíční holčičky. Pak mě mlčky objala, jenom tak šeptla, že to ví a že mi přeje štěstí. Zaplula do třídy odmaturovat a nechala mě na chodbě pod vodopádem mých vlastních slz. A přesto mi to přijde nádherné, že někdo cizí ve stavu požehnaném na mě myslí a má mě rád a přeje mi dobré.
A to je teprve úterý.

Tags: ,
 
 
Nálada: tiredtired