?

Log in

No account? Create an account
 
 
Alice Stronghold
28 June 2019 @ 04:52 pm

Posledních pár měsíců na sobě pozoruji jeden ne úplně pěkný jev. Střídá se u mě období naděje a období rezignované letargie. V zásadě nevím, co je lepší. Když jsme se přihlásili na kliniku asistované reprodukce, spadlo ze mě strašně moc těžkostí, protože to najednou nebyl všechno už jenom můj problém, ale svěřila jsem se do rukou odborníků. To bylo v koncem března. A od té doby čekám. Nejprve na vyšetření. Vše ok — naděje. Pak první pokus, který se odložil kvůli rostoucí cystě — deprese. Cysta zmizela — naděje. Stimulace nefunguje — deprese. Nová stimulace — naděje. Stimulace mi rozjebala hormonální hladiny a tělo ji odmítá — deprese. Moje tělo neprodukuje vajíčka — deprese a stres.
I zkusila jsem odjet pryč. Zabralo to. Tři dny mimo, v lese a místy opravdu s tím kýženým  bojem o přežití (nedělám si srandu!). Pohoda, uvolnění, zapomněla jsem na všechny svoje bolesti (až na ty děsně bolavý nohy). Tři dny bez kontaktu s civilizací dokázaly úžasnou věc, jak dobré to asi bude po těch 14 dnech.
Jenomže (protože vždycky je nějaké) jakmile se vrátím domů, jakmile projedu internety, svoje kamarády, a chodím tím prázdným bytem, je to zpátky. Pocit prázdna a bezmoci. A strach, že se zhroutím. Kolem mě vzniká jeden nový život za druhým a nedá se to zastavit, neměla bych se srovnávat, ale nedá se ignorovat fakt, že mi pomalu odjíždí vlak. Doktoři jsou v pohodě, příští cyklus zkusíme jiný hormonální koktejl. Když to nezabere, zkusíme měsíc potom zase něco jiného. Ale jak dlouho tohle můžu vydržet? Cyklus za cyklem. Naděje, a pak už ne. 

 
 
Alice Stronghold
28 June 2019 @ 09:57 pm

I ne, nejedná se o výlet za biomanželkou, jež si po nocích spřádá vlastní plátno ze lnu, ale o název hotelu, kam jsme dostali dvoudenní wellness poukaz. Počasí vyšlo tak famfárově, že se člověk na horách skoro až diví.
Račte pohledět: https://nathanel.rajce.idnes.cz/Expedice_Lesana_2019