October 8th, 2020

Autumn

Milý deníčku...

V zásadě je hrozné, že jsem svoje virtuální projevy zabrzdila skoro na rok. Vlastně se toho událo hrozně moc a zároveň strašně málo.
Prožila jsem půl roku nepříjemných lékařských zákroků, které mě každou vteřinou srážely kamsi na pomyslné psychické dno. Ale ve výsledku měly výsledky, takže na ně prostě zapomenu a bude.
Na své pětatřicáté narozeniny jsem si poprvé zkusila těhotenský test, i když bylo strašně brzo. Ale Vesmír se asi rozhodl, že mi dá ten nejlepší narozeninový dárek. Od té doby jsem kolem všeho chodila hrozně po špičkách, protože šance byly vlastně pořád velmi malé. O měsíc později to vypadalo, že se s dárečkem zase rozloučím, ale 14 dní ležení zahnalo všechny obtíže, a od té doby potomče prospívá na výbornou. Zvládli jsme spolu maturity a budu se tvářit, že ty záchvaty nevolností, které mi vyvolávalo pokaždé, když žák říkal nějaké nesmysle, byly jenom náhoda. Zvládli jsme spolu krásné pohodově turistické léto v jižních Čechách a na jižní Moravě. A taky jsme se zvládli dostat do 6. měsíce, takže už máme velkou jistotu, že si to maličké opravdu doneseme domů v peřince.
Přála jsem si sice, aby rok 2020 byl i rok jeho narození, ale jen ať si do ledna pěkně dozraje. Ostatně, byl to rok podivných klaustrofobních nařízení, která určitě budou zapomenuta. Mnou rozhodně.

Ještě pořád jsem nezpracovala svoje fotky z léta. Já prostě ráda fotím, ale nerada upravuju. Ale mám soukromou výzvu — fotky dřív než dítě. Snad máme ještě času dost. :-)