?

Log in

No account? Create an account
 
 
15 December 2008 @ 10:37 am
Opera, Drážďany a včelí úly.  
Poslední dobou dávám nějak až moc naprdel svému studiu. Ve středu píšu zápočtový test, ale jediné, co jsem zatím udělala, bylo barevné podtrhávání důležitých bodů v textu. V lednu dělám státnice z pedagogiky-psychologie, musím přečíst 10 knížek a naučit se 60 otázek. A hádáte správě, když říkáte, že jsem ještě ani o jedinou knihu nezavadila a otázky vůbec neznám.
Ale nehodlám se zbláznit ze školy. Stejně budu prodlužovat, tak co. :)
Takže si teď tak trošku užívám život. Chí.
Ve čtvrtek jsme byly s talí v divadle a já poprvé naživo viděla svou druhou nejoblíbenější operu. Turandot.

Je těžké nezpívat si stále dvě ústřední melodie. Občas to sice přebije něco jiného, ale v zásadě tam pořád vězí obě dvě.
Obsah: Děj opery vychází ze staré čínské pohádky o chladné princezně Turandot. Turandot, jediná dcera císaře, dá svou ruku pouze tomu, kdo uhádne tři její hádanky. Doufá, že se nikdy nevzdá, protože má z mužů strach. Kdysi totiž čínskou princeznu unesl tatarský princ a zabil ji. A úplnou náhodou se teď po Pekingu pohybuje syn vyhaného tatarského krále, zamiluje se do Turandot horoucí láskou, uhádne její hádanky a upřímnou láskou překoná její strach a chlad. Princ dá Turandot podmínku, že pokud do rána uhádne jeho pravé jméno, rád pro ni zemře. Tragickou postavou je v tomto příběhu otrokyně Liu, která miluje prince, ale ví, že s ním nikdy nemůže být, protože je pouhou otrokyní a navíc, princ miluje princeznu. Jediné, co může princi dát, je vlastní život, který za něj obětuje, aby princezně neprozradila princovo jméno. Když Turandot pozná, kolik neštěstí způsobila, překoná svůj strach a ví, že princovo pravé jméno je "láska". Vše končí šťastně, jako každá pohádka, svatbou. :)
Pěvěcké výkony: Měla jsem trošičku strach z toho, že pokud bude jedna postava slaběji obsazena, zkazí to celkový dojem. Všechny výkony totiž musí být naprosto precizní. Princ byl naprosto úchvatný. Sólista státní opery sice není zrovna pohledný štíhlý mladík, vypadá trošku jako Paroubek mladší, ale jeho hlas je něco tak okouzlujícího! Přezpívá celý orchestr s takovou lehkostí, skoro jako by mu to nečinilo nejmenší obtíže. Po Nessun dorma, té nejkrásnější mužské operní árii dle mého názoru, si vysloužil velmi hlasité standing ovations, další minutová dohra orchestru nebyla skoro slyšet. Ach! Stejně nadšená jsem byla z výkonu otrokyně Liu, zpívala tak procítěně, že při její sebevraždě jsem opravdu měla na krajíčku slzy. Tak moc mi připomínala Nšo-Nšo San z Madame Butterfly! Princezna Turandot nemá na opeře takový hlasový podíl, ačkoliv by se to díky názvu mohlo zdát divné, celou první polovinu nezpívá vůbec, poté pokládá hádanky a teprve v závěru vysvětluje svůj chlad k princům všeho druhu. Její hlas byl sice taky pěkný, ale v porovnání s Liu byla trošičku nevýrazná a v pár výškách se drobet ukřikla. Za zmínku stojí i hluboký bas bývalého tatarského krále, kterého jeho protagonista sehrál i přes mírnou hlasovou indispozici. Kdyby to nebylo u programu napsáno, skoro bych si toho nevšimla.
Velké plus byl chlapecký sbor, který měl čtyřikrát "sólo". Byli naprostou kouzelní, nejvíc kawaii byli dva úplně maličcí chlapečci úplně vzdadu. Chí. ...na východních horách stále leží sníh...
Scéna: Zvykla jsem si, že Státní opera má poněkud svérázné pojetí kulis. Občas to s moderním podáním decentně přehánějí, ale většinou se mi to líbí. Tentokrát se mi scénické ztvárnění velice líbilo, bylo velmi jednoduché a přesto výstižné. Jeden balkónek byl později nahrazen poschoďovitým trůnem. Žádné přehnané experimenty, žádné parádičky, jednoduchá a pěkná. Juj.
Celkový dojem: Poprvé jsem viděla tuto operu v divadle. Hraje se málo, právě kvůli obtížnému nastudování, je třeba mít 5 vynikajících sólistů. Obavy byly, ale nenaplnily se. Byla jsem nadšená, dojatá a pořád si broukám. *_*

V pátek navečer jsme se s talí vydaly do Ústí, protože v sobotu jsme měly s jejími rodiči naplánovaný výlet do Drážďan. V pátek jsem málem brečela dojetím podruhé, když jsem od talíiných rodičů dostala mikuláše. *_* Půlku večera jsme strávily trávením čokolády z adventních kalendářů, ospinkaná talí pak odpadla do postele, zatímco já jsem si s její maminkou povídala o situaci ve školství. No jo, to když se sejdou dvě učitelky... Pak jsem si lehla do provizorního pelíšku, pořád jsem si říkala, že nesmím hned usnout, abych mohla uhnout talíinu bráškovi, až půjde do postele. Pak nevím nic, probudila jsem se až ve čtyři ráno, kdy jsem se jen převalila na druhý bok a spala dál. Ráno jsem se zase chtěla probudit dřív než Lukáš, aby na mě nešlápnul, jenomže když jsem se vzbudila, tak už byl pryč. Nakonec jsem vytasila učení a v pelíšku jsem čekala, než se mi probudí stulené kotě. Probudilo se ve čtvrt na jedenáct a pak už jsme se připravovaly na výlet.
Do Drážďan jsme se všichni vydali přesně podle zadaného času ve 12:00, a to jsme se nijak nesnažili v tu dobu vyrazit. Chí.
V Drážďanech jsem byla poprvé letos v létě, kdy jsme si s talí udělaly výlet vláčkem do muzea. Moc se mi tam líbilo a tak jsem ráda využila laskavé nabídky, že bych se někdy mohla přidat k talíině rodině, až tam pojedou na vánoční trhy.

Nejdřív jsme na cestě do centra navštívili muzeum v bývalém radničním vinném sklepě. Byla tam výstava starých adventních kalendářů, hraček, ozdob a jiných vánočních serepetiček, nebo třeba taky pohádek o Kašpárkovi. Jelikož jsme tam byly tři ženský, samozřejmě jsme musely na záchod, takže jsme při cestě z muzea zapadly do nejbližšího obchoďáku, kde jsme strávily dobrých 20 minut hledáním záchoda, abychom nakonec našly jen nekonečnou frontu. Poněkud nakvašeně jsme vylezly ven, nabraly tatínka a společně jsme se pak přesouvali směrem k trhům. Cestou jsem zmerčila veřejné wc, kam jsme hodně rychle vyběhly. Ještě, že jsem měla drobné, protože mašinka u vchodu vyžadovala 25 centů. Drobné jsem měla jen já, a tak jsme si "zahrály na tlustou" a vpadly jsme dovnitř všechny najednou. :D Já prostě nepřestávám obdivovat čistotu západních veřejných záchodků. :) Pak už konečně trhy. Malý náhled do toho velkého, nejstaršího, kde jsme jen tak okoukli zboží. Na malém náměstíčku s malým tržíkem jsme si dali oběd, který mi byl opět zaplacen!, výborný wurst v křupavé housce. To vám bylo dobrý! *olizuje se* Po obědě jsme se vydali přes most na "nové město" a místní menší a levnější trh. Talíin tatínek to měl očividně dobře prošláplý, protože nám pořád říkal, kde co je, kde je to levnější, co bude dál a tak podobně. Mě osobně rozesmála věta: "Tady to znám, támhle jsem Lukášovi koupil langoš a támhle u toho stromku jsme ho pak sežrali." XD Taky jsme si daly skořicové kuličky, takové sladké dobré cosi, co neumím popsat. Je to, jako byste hodně našlehali těsto na lívance a pak ho prudce osmažili a obalili ve skořici. Zní to divně, ale bylo to strašně dobrý! Primárně si je sice kupovala maminka, ale dostali jsme všichni. Ňam.
Pak přišla akce lovení svařáku a hrníčků, které jsem slíbila dovést domů. Talí u stánku statečně objednala vše podle našich šílených požadavků, slečna u stánku ji vyslechla, aniž by hnula brvou, načež ji oznámila, že bílý svařák má rozbitou nádrž. Takže tedy objednala všechny normální, ale pak se začal bílý svařák přelívat do jiné nádrže. Slečna u stánku se znovu zeptala, co že to chceme, takže vyjmenovávání začalo nanovo. Bílý do skla, bílý do hrnku, červený do hrnku a červený do úplně jedno čeho. XD Postávali jsme u onoho stromku, kde před tím Lukáš jedl langoš, a upíjeli svařák, který byl taky moc ňam. Tím postáváním jsme trošku promrzli, takže pak tatínek navrhl, že se půjdeme podívat do stalé tržní haly. V jednom maličkém krámečku se vším možným čajovým jsem zmerčila maličké medíky, nakonec jsme si jich pár koupili. Z haly zase ven a pokračovat prohlídkou trhu. Měla jsem za úkol přivést domů štolu. Pořád jsem koukala po stáncích, ale bylo mi doporučováno, abych se neunáhlila, že to chce červenou. Teprve když jsem viděla stánek s "Emilem", kde se štoly prodávaly, pochopila jsem. Ty od Emila jsou typické a originální, je na nich vidět, že jsou dělány ručně. Okukovala jsem, vybídala a poprosila talí, aby mi je koupila. Ta paní, která je prodávala, byla snad pohádková. Taková hodná kouzelná babička. Juj.
Mezitím se setmělo, všechno začalo svítit a my se posilnění další dávkou skořicových kuliček vydali zpět na staré město. Po nábřeží jsme to prošli naprosto děsivou tlačenicí v jedné uličce vedle netuším-jak-se-to-píše-kirche. Utvořili jsme vláček, drželi jsme se vzájemně za batůžky a já jsem se modlila, aby mi nikdo neutrhl batůžek. Naštěstí jsme to přežili. :) Na starém trhu v jedné ze širších uliček jsme si konečně dali vytoužené kaštany, byly hrozně dobré. Pak jsme se šli ještě podívat na Pražskou ulici (tu si pamatuju z léta), kde jsme si prošli menší trh a koupili jsme si oříšky v cukru. Mám dojem, že je budu jíst ještě dneska. Chí. No a pak už jsme se vypravili k autu, bylo 19:00, když jsme zamířili domů. Večer jsme všichni byli utahaní jako koťata, a to moje kotě mi zase hodně rychle usnulo. :D

V neděli jsme s talí měly v plánu vyrábět úly. Instrukce na jejich výrobu jsme dostaly už večer, takže jsme se směle pustily do díla. Teda uplácat to těsto tak, aby drželo pohromadě, to je umění! Vždycky jsem jenom vyráběla úly, těsto dělala mamka nebo babička, tentokrát byla výroba v mé režii. Ale byla to sranda. :D Hlavně s náplní, protože jsme zjistily, že v receptu je nějak nadhodnoceno množství másla, takže jsme musely improvizovat. Během chlazení těsta jsme se podívaly na Zoufalé manželky a pak šly úlovat. Přivezla jsem si vlastní formičky, které jsou otvírací a ne vyklepávací, ale nakone jsem stejně dělala s "dopravním kuželem" a otvírací nechala talí. Mám pěkně omlácené ruce, ale i tak mě to bavilo. Ráda dělám cukroví. (Jednou budu správná babička. ^_^) Nepříjemné momenty pominu, nakonec to celé bylo moc pěkné. <3
No a při odjezdu jsem dojetím málem brečela potřetí, nejenom proto, že jsem dostala krabičku cukroví jako výslužku, ale hlavně proto, co řekla talíina maminka. A ona brečela dojetím doopravdy.
A my jsme obalené věcmi (hlavně teda já - batoh, štoly a taška s cukrovím) nastoupily do vláčku, jely do Prahy, trošku jsme usínaly a trošku jsme si povídaly, a mně došlo, jaké štěstí mám, když mám nejenom talí, ale i celou její rodinu. *dojatý medvěd*
 
 
Nálada: hungryhungry
Poslouchám: biatlon
 
 
 
Lucie ~ Dangerous: Huh?dangerouss on December 15th, 2008 11:35 am (UTC)
Odkázala jsem na tebe, jsem mimoň. :)
:-*
Alice Stronghold: Beary Chrismas!spiritofdream on December 15th, 2008 12:16 pm (UTC)
No a ještě k tomu dáš takovouhle ikonku? To abych tě zase uchumlávala! *přitulila k sobě a hladí po vláskách*
Amy Williamsliszkalupeni on December 15th, 2008 09:49 pm (UTC)
Viz moje nové entry - neopilecé důsledky.
Už to zase brečí, ale tentokrát je to takový hezký pláč :-)
*Vlče dojaté*

To muselo být moc fajn...
regilaregila on December 16th, 2008 12:35 pm (UTC)
Ňeplakej! :-*
Amy Williamsliszkalupeni on December 16th, 2008 12:52 pm (UTC)
Neboj, už mlčím. Vždyť mě znáš (znáte)...
Taky jsem ten loškošnej nablblej úsměv měla...

regila: pic#82693138regila on December 16th, 2008 12:36 pm (UTC)
*stráááášně loškošnej nablblej úsměv z vás má* :)))