Nebo alespoň puberťáci. Nebo tak nějak. :)
Před nějakým časem jsem dostala malou plyšovou kravičku. Byla moc heboučká a pěkná na to, aby mi sloužila jako mazel, pže jsem ji nechtěla ochmatat, takže byla léta vystavená v poličce. Není to dávno, co moje mamka konstatovala, že nemá žádného hajánka. A protože jsem jí chtěla udělat radost, tak jsem jí dala kravičku. Kravička si od té doby spokojeně hověla na maninčině polštáři, večer byla vždy decentně odkládána s krajkovými ozdobnými polštářky do skřině. Jenže to jen do chvíle, když si kravičku oblíbil i taťka. A hlavně Bobík. Udělali si z kravičky terč svých zlomyslností, schválně ji schovávali, zahrabávali a mučili. Nicméně, náhle se situace změnila a z kravičky se stala další plyšová kamarádka. Včera se rozrazily dveře mého pokoje, vstoupil taťka, Bobík a kravička, načež taťka pronesl, že kravička dostala jméno Helga, a zase odešel.
No řekněte, je tohle normální? :D :D :D