Předně chci ještě jednou pogratulovat všem, kteří prošli maturitní zkouškou. Jste všichni skvělí, úžasní a tak vůbec. Navíc jste poslední, kdo dělá obyčejnou maturitu. *bouchla šampus*
Došlo mi, že dneska je to přesně pět let od doby, kdy jsem si odnášela domů ten papír, který mi uzavíral středoškolské vzdělání. Bylo docela vtipný, že jsem maturovala ve středu 19.5. V roce 2004 jsem si narozeniny moc neužila. Hned následující pondělí jsem naskočila do kolotoče přijímacích zkoušek, který se zastavil až 17.6. pohovorem na úkáčku. Pět let. Zase jako tak dlouhá doba to nevypadá, ale o tom si popovídáme v době, až včerejší maturanti budou na tom samém místě, co jsem teď já. ;) Za pět let se totiž může stát hrozně moc věcí.
Co způsobilo tohle šílený vzpomínání? Našla jsem totiž pět let starou fotku, které se musím hrozně smát. Naše silná maturitní skupina. Dopadli jsme se všech nejlépe a doposavad nás to k sobě podivně táhne. Já, můj velký bratr, Medúzka a Míša. A ignorujte fakt, že se tam jeden jak druhý tváříme jako idioti. Máme totiž další cestu otevřenou, víme? ;)