Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

V Brně není nuda

V Brně se člověk tedy rozhodně nenudí, alespoň pokud tam tráví den se zvířátky.
Nejprve pár poznámek v bodech.

- Brno je pěkné město.
- V Brně jezdí hodně trambajů šalin, která mají dokonce jména!
- Petrov a Špilberk jsou oužasná místa.
- Neviděla jsem sousoší s Kerberem, tudíž jsem nemohla machrovat podzemním jezerem.
- Je skvělé přátelit se s někým, kdo umí vyrábět šperky.
- Zvířátka jsou úžasná a plná překvapení!
- V Lužánkách se skvěle piknikuje.
- V Brně je moc pěkná Chajovna.
- U Student agency pracuje minimálně jedna stevardka, která je neskutečně neschopná kráva.
- Sobota byla neskutečně perfektní den, počasí přálo, nálada byla. Víc takových dní.



V 8:30 jsme vyrazily s dangerouss žlutou linkou směr Brno. 2/3 cesty nám utekly ani nevíme jak, protože kvůli nevím jaké konstalaci hvězd a mé neskutečně vznětlivé povaze jsme se stihly pěkně poštěkat. Ale taky usmířit. Nicméně hrozně mrzík. *bear eyes*
V Brně jsme se vykulily ze žluťáku a chvilenku jsme hledaly branworld a calwen, protože čekaly na úplně jiném konci nádraží, ale našly jsme. První mise nás vedla směr jakékoliv WC. Což mi připomíná, nechce někdo pětikorunovou slevu na jakékoliv brněnské KFC? ;)
Dále naše kroky vedly na Petrov a na Špilberk. Na Špilberku mě a Pumičku zlobila teta Irma. Pumu svou přítomností a mě svou neustálou nepřítomností. Vzdala jsem to a zobla si růžovou lentilku. Druhou růžovou lentilkou jsem nakrmila Pumičku. Pod Špilberkem v moc pěkném altánku nám Pumička dala dobré krmení, abychom měly sílu na další ťapání.
Ze Špilberku jsme se docouraly na Čáru (Česká ulice?) a Bran nám koupila flašku burčáku. Kotě burčák ještě nikdy nepilo, dívalo se na nečirou tekutinu se značnou nedůvěrou, ale nasládlá chuť ji rychle přinutila změnit názor. Chí, Kotě už není burčáková panna. XD
Mezitím nám Puma koupila jízdenky. Brněnské jízdenky jsou véééliké! Ještě o kus větší než ty naše pražské. Chíí. Vyjely jsme Evelínkou do Lužánek. Nejdříve jsme s Kočkou vlétly do DM, protože chuděrka měla odřené tlapičky z nových botek. Zranění jsme jí sice opravily gelovými náplastěmi, které mám neustále u sebe, ale i tak si potřebovala vycpat botičky. A pak už nás zvířátka dovedla do parku, kde pro nás udělala ono slibované překvapení. Puma celou dobu nesla deku s tím, že ji musí někomu vrátit. V Lužánkách jsem si až do poslední chvíle myslela, že je to jen náhoda, že si sedáme na půjčenou deku, že se jedná o zcela spontánní akci. *vykulený méďa* Teprve když začaly holky vytahovat jídlo, docvaklo mi, že žádnou deku nikomu vracet nemusí.
Počasí bylo nádherné, hezky teplo, ale ne zase horko, a tak jsme seděly výborně se bavily, jedly a pily. Vtipné bylo, když z Branina slaného závinu Braněnka vyhazovala pórek a Kotě zase houby. Respektive, já jsem ty houby vyjedlo a pak jsem dalo své šelmičce jenom maso. :D
Došlo i na předávání drobných darů. Pro Bran s Pumou jsme měly takové drobné nostalgické potěšení - horkou brusinku. Já od nich dostala úžasný knoflíkový náramek (než jsem dojela domů, dva knoflíky ze mě opadaly, fňu), talí neskutečně krásného motýlka jako vystřiženého z Loveless. Ve tři se k nám přidala i zebřička Titanička lemmesay, a ta nás také obdarovala. Já dostala hobití náhrdelník a kotě razítko s kočkou. Žůžo!
Kolem páté už se do nás přecejen dal trošku nějaký ten chlad, seděly jsme tam poměrně dlouho. Takže jsme se zvedly, ještě chvíli se kochaly krásami Brna, talí si koupila špetku burčáku domů, okoukly jsme Omegu (jak na oko pěst...), ztratila jsem další knoflík a nakonec jsme skončily v Chajovně. Do Chajovny později dorazila i naše adoptovaná dcera, Rebelka, které jsme konečně mohly dát plyšové tučňátko. Dcerunka také předávala dárky maminkám, já dostala háčkované náušničky, talí tepané. Vidíte, já říkala, že je skvělé mít kamarádky, které vyrábějí šperky. :D
V Chajovně to nějak moc rychle uteklo, najednou bylo osm a byl čas odejít. Fňu. Nicméně, bavily jsme se královsky. Tedy já alespoň určitě. A dokonce jsem dospěla k závěru, že tentokrát jsem ani nedělala takový bordel jako obvykle. ^^
Při odjezdu to bylo šílený. Stály tam dva žluťáky a na jednom byla cedule Brno-Praha 21:00, přesně jak jsme měly jet. Na druhém byla cedulka s Vídní. Tak jsme šly k tomu vzdálenějšímu, kde hosteska (mimochodem děsně umělá, nesympatická a totálně blbá kráva, to se nedá říct jinak!) nejprve chtěla pouze lidi s transférovými jízdenkami. Celou dobu jsme to chápaly tak, že ti lidé mají pouze přednost před lidmi s obyčejnými lístky. Teprve když dvěma Indkám anglicky vysvětlovala, že jsou u špatného autobusu, začaly jsme mírně panikařit a přeběhly k tomu druhému. Tam nás hosteska mile přívítala a poslala nás na jakákoliv volná místa. Hledaly jsme s talí nějaká dvě volná vedle sebe, která už samozřejmě nebyla. Nicméně za sebou tam směrem do uličky seděli dva mladíci, tak jsme je zdvořile požádaly, jestli by si nechtěli přesednout. Oba sice chtěli sedět do uličky, ale protože kousek vedle bylo do uličky jedno volné místo k sezení, nabídl se jeden z mladíků, že si sedne tam a ty dvě místa nám přenechá. Už jsme si sedaly, když se za mými zády ozval odporný odbarvený pubertální skřet. Zabrumlal ke svému spolusedícímu cosi ve smyslu:"Tyvoleužsisednětekundypíčidoprdele." A bylo to schválně řečeno nahlas tak, abych to slyšela. Normálně bych asi držela pec, ale protože jsem byla tak vytočená z předchozího pobíhání, probudila se ve mně šelma. Učitelská šelma.
Já: "Prosim?!!"
On: "Nic." (klopí zrak)
Já: "Zopakuj mi to do očí, frajere."
On: "Ne, nic." (boří se do sedačky)
Já: "To je ohromný hrdinství mumlat si za něčími zády, co? Ale zopakovat mi to, to už si netroufáš, co?"

Neřekl nic, díval se zaraženě, asi nečekal, že taková malá trapná pipka se proti němu ohradí. Jo, na malou holku si dovoluje každej, ale že ta malá holka je dospělá učitelka, to nikdo nečeká. Lidi kolem, kteří to slyšeli, vrhali obdivné pohledy na mě a podivné na něj. Asi si pak o mně myslel, že jsem totální kráva, ale co je mi po tom. :)
Místo Tmavomodrého světa se nakonec promítal Dům u jezera. Romantický film se Sandrou Bullock a Keanu Reevsem. Nakonec jsme se na něj dívaly a bylo to pěkné. Sice to byla klasická austenovská romance, ale protože byla oživená krásně nadpřirozeným prvkem, líbilo. Moc. :)
V Praze už jen vyskočit, naskočit do metra a vydat se směr pelíšky.
Na závěr obrazová dokumentace na keříčku.
A to je vše. Rozhodně to nebyla poslední návštěva moravské metropole. :)
Tags: medvídek cestovatel, melodie podzimu, my zvěř, čaj, čajovny
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 18 comments