Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Ve vzduchu

Jak už jsem včera naznačovala, byl prazvláštní den. Nevím, jestli to bylo kouzlo okamžiku, nebo se to bude opakovat, ale každopádně byl to den s atmosférou více než čarovnou.
Ve škole to bylo neskutečně utahané, ale bez problémů. Dokonce i v prváku byli hodní a bavila je hodina.
Potkávala jsem opravdu, ale opravdu hodně slashe. No není to nádhera?
Přečetla jsem Schillerovy Loupežníky a konstatovala jsem, že "no slash" byl snad jenom v případě France Moora, jinak se vznášel na každé straně. Ale co taky čekám od Schillera... no nic.
Po škole jsem měla domluvený sraz s Regilou. (Konečně, když už jsme tak u toho.) Říkala jsem si, že to bude tak na hoďku, hoďku a půl, ale houbelec. Dorazila jsem do Genesis jako první, Šivája mě hned mile uvítal, posadila jsem se pod okno, svlékla si bundu a šup, už mi do klína skočila místní kočka Šanti (jak se to píše?!), otlapkala mě a stulila se. Několikrát změnila polohu a nedala se odehnat. Vrněla. Šivája nevěřícně koukal, že tohle ona vůbec nedělá, že k lidem nechodí. Ehm... co?
Po chvíli dorazila Regi, zanedlouho i Dangie. Kočka mezitím opustila můj klín, ale když přišla Dang, uvelebila se na ní. Kočka ke kočce sedá, ne? :)
Dostaly jsme s Regi ten šílený nápad dát si touareg. To byla blbost! Tak šíleně sladkej čaj jsem ještě nikdy, nikdy, nikdy nepila! Totálně jsme se sjely cukrem, dovršeno tím, že nám Šivája věnoval růžovou kostku, co fakt chutnala jak růže. Gah. :D
A dostaly jsme od Dangie květiny. Taky úžasné.
Kouzlo dne zapůsobilo i jinak. Když jsme s Dangie líčily, že nám jisté události pomohly uvědomit si i naše vlastní problémy, ale že jsme je taky mohly konečně řešit a že už se zase poznáváme, sehnula se Dang k podlaze a zvedla z ní růženínové srdíčko. No... prostě kouzlo. <333
Jsem ráda, že jsme si s Regi popovídaly. Konečně už nejsem zmatená a smutná, obraz je úplný. Až na jeden střípek, na který se zeptám někdy příště.
A sestřička je strašlivej cukrovar, i když necukruje. Vyloženě to z ní svítí. Na to se fakt nedá zlobit... :)
Večer jsme byly tak mimo, že jsme nebyly schopné uvědomit si, jakou tramvají a kam chceme jet.
Ale stálo to za to.

Jediné, co se na cukru fakt nedá, je spánek. Byla jsem tak rozjetá, že jsem v polospánku ležela asi až do čtyř, naštěstí jsem usínala třeba na minutu, půl minutky, takže nejsem nevyspalá, ale i tak. V hlavě mi pořád zněla "Mrtvola" od Hm. Na pěst. No a taky se tam mlela ta otázka, kterou ještě položím. A taky talí. A ještě tam byl myslím Bosie, no nic.
*maže do práce*
Tags: jarní snění, košišta, lu, učím, čaj, čajovny
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 7 comments