Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Psi jsou bez vyznání

Abslovovala jsem svou čtvrtou muzení noc. Lidí víc, než kdykoliv před tím. Kde jsou ty časy, kdy mě Višeň vytáhla na první akci, kde bylo možné se normálně procházet a dívat. Včera jsem chtěla sloučit neslučitelné - kamarádku a své dva současné spolužáky... ;)



Sraz v 18:30 u Klementina. Komentovaná prohlídka Národní knihovy vypadala jako báječný začátek... Nikde na plakátech ani na letácích se nepsal jeden důležitý fakt. Každou hodinu tam pouštěli jen 50 lidí. Takže do Klementina jsme se už nedostali...

Místo toho navštevujememe UMPRUM. Jsem znechucená sbírkami porcelánu a broušeného skla (nemám ráda porcelán a sklo...), ovšem šperky mi zvedají náladu zpět (prvorepublikové náhrdelníky...jůůůůů). Ve stejné budově jsme navštívili ještě jednu expozici(ke vstupnému dostáváme knihu, jupí). Opětně sklo... Jenže tentorkát to krásné, co se mi líbí. Těžké, nebroušené... (v jednom místě opětně přichází můj záchvat smíchu a nikdo nechápe... asi je to dobře).

Na popud Pepy (jak taky jinak) přejíždíme autobusem na Vítkov. Komentovaná prohlídka je skvělá, až na to, že my tři z historie jsme skoro každou informaci komentovali slovy "jo, kdyby tenkrát věděli, kdo jim tu pak bude ležet..." (pozn. památník na Vítkově sloužil dlouhou dobu jako Gottwaldovo mauzoleum - to jen pro pořádek). Musím říct, že jsem se tam necítila dobře. Dole v kryptě, kde jsou černé mramorové sloupy, špatné světlo a na konci bronzové brány... Nevím, ale tak nějak si představuju cestu do pekla... Na světělnou show bylo ještě moc světlo, ačkoliv bylo už půl desátý. Ale ten výhled. A ten vítr. Kochala jsem se. Chvíli jsem tam jen tak stála a pozorovala místo, kde zapadalo slunce (bylo to na severozápadě nebo se mi to jen zdálo?).

Pak znova pokus o Klementinum, ale fronta byla neuvěřitelná, takže jsme ho definitivně vzdali. Místo toho Náprstkovo muzeum, kde bylo neuvěřitelný horko (nebo bylo horko jen mně?). Ale krásná expozice o Korejské tradici mě nadchnula. Z kamínků jsem si postavila maličkou pagodu. Prý, kdo si ji postaví, tak se mu splní to, na co v tu chvíli myslel. Chi, jedno přání...

Vrchol večera měl teprve přijít. Muzeum výtvarných umění. Výstava současných umělců ze Severního Irska - Psi jsou bez vyznání! Jako doprovodný program hrála severoirská kapela. Robyn G. Shields a David Holmes. Nádherná hudba. Chtělo to jen sednout si, zavřít oči a představovat si, jak si kdosi opře hlavu o moje rameno (*can´t shut up*). Bylo půl dvanáctý a byla jsem najednou strašně unavená... Ukolébaná. Anička měla náhlou potřebu jít do Synagogy a Židovského muzea. Po loňské zkušenosti, kdy jsme tam s Višní stály hodinu ve frontě, jsem se radši otočila a jela domů. Anča s Višní vyzazily směr synagoga (Kdo by to byl řekl, že tyhle dvě najdou společnou řeč, chi). Já a Pepa směr domov...

Psi jsou bez vyznání...Psi jsou bez vyznání... Nějak tu hudbu nemůžu dostat z hlavy...

Nakonec to byl hodně povedený večer. Původní záměr se povedl nad očekáváni. Bolí mě nohy... :)
Tags: historické exkurze, hudba, kamarádi
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 16 comments