Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Festival fantazie 2010 - bodový report

Ok, ok, už jsem doma pár dní a zarytě mlčím, je na čase sednout a všechno to sepsat.
Fotografie už jsem na kečupovník hodila, nicméně je to cenzurovaný výběr, ještě se objeví odkaz na zbytek, ovšem ten bude jenom pro ty, kteří se na fotkách objevují. Toliko na začátek. Teď se, jako již tradičně, hezky uvelebte u monitoru, místo kávy si vezměte nějaký ten vychlazený koktejl a račte dál.
Počasí
V reportech by se nemělo stěžovat, nicméně bych prosila organizátory, aby na příští rok objednali lepší počasí. Tak odporné vedro mi zabraňovalo nosit můj skvělý loupežnický kostým a musela jsem chodit v kratičkých sukýnkách. No uznejte, že to není správné.

Cestování
Přes původní plány jsme vyrazily vláčkem. Tess a ostatní starwarsáci tvořili skupinu, ke které jsme se rády připojily (my = já, Dangie a Vlče), cestou jsme chlapce skoro ani neděsily (každopádně žádný neutekl), celkem rychle se smířili s tím, že sedí v kupé se slasherkami. Huch.
Drobná zrada byla v tom, že mezi Havl.Br. a Chotěboří nejezdí vlaky a nahrazují je autobusy. Na přestup jsme měli cca 3 minuty a byl to docela úprk. Vydýchávala jsem to asi ještě tři vesnice. Každopádně v autobuse jsme se potkaly s osazením z Brna, bylo to docela vtipný. Co se mi moc líbilo, byl fakt, že bus nás dovezl až k areálu festivalu, takže nám značně ušetřil nožky a záda (což já sice ocenila, ale i tak mě ta blbá plná krosna omlátila tak, že jsem po zbytek festivalu vypadala jako oběť domácího násilí).
Cesta domů byla autíčková, jelikož Zuzka (certisko) měla k dispozici vůz a v něm volná místa. Cesta byla suchá, místy velmi horká, plná hudby a spícího Filipa, který byl taktéž přibrán.

Ubytování
Přemýšlím, s kým se budu muset vyspat, aby bylo jasné, že když chci pokoj s oknem na západ, znamená to, že chci pokoj s oknem na západ. Je to sice moje blbost a měla bych to řešit hned (což příští rok opravdu udělám!), ale ono by bylo celkem jedno, na jakou stranu mám okno, kdyby opilým spáčům ve Smetanově došlo, že když mi ve tři zpívají pod oknem, tak se mi to nelíbí.
A to, že se usadí pod stromem a v půl páté ráno si tam hlasitě povídají, taky není úplně fajn. Ale to není ubytování, to je o lidech, takže zpět.
Ubytovna příjemná jako každý rok, pokoj pro pár sice anatomicky nevhodný, nicméně my si poradit umíme. I když to znamená, že od dveří ke stolu musíme přes postel.

Stravování a nápojování
Letos jsme s sebou nevezly žádné jídlo. Žádné, až na dva rozteklé perníky. Místní samoobsluhy nás dokázaly zásobovat i v době víkendu a svátků. A navíc....................TOASTY! (A ne, Mary Sue nijak nepoškozuje myšlení. Copyright Ness.) Slaninové a tuňákové toastíky, ňam ňam. A taky párky v rohlíku a vídeňské párky (ilustrační foto). Jednou mě holky vytáhly na fondue, což bylo taky úžasné (a bylo by ještě více, kdybych si nespálila ret).
Dalším tématem samo o sobě je káva. Kaféééé! U Vočí dělali frappé snad s 15 příchutěmi, ochutnávala jsem ty nejšílenější, rozhodně vede limetka. I v Panském domě dělali frappé, ale chutí měli rozhodně méně. :) Jako klasika se zase ukázala Kofola, jenom já jsem se jí snažila co možná nejvíc vyhýbat, protože kofein.
V místní čajoffně byly nově k dostání a k sežrání zákusky, nejvíc bodů ode mě získává domácí perník. A ledová káva s mandličkami (ilustrační foto) taky nebyla vůbec k zahození. Teď mě tak napadá, že já jsem si tam letos nedala jediný čaj. Což je na takového čajomila docela zvláštní (asi tím horkem a faktem, že čaj jsme si dělaly každé ráno na ubytovně).

Osoby a obsazení
Čím více jezdím do Chotěboře, tím míň se těch lidí tam bojím. Kupodivu teprve teď zjišťuju, že spousta těch lidí, které fanynkovsky obdivuju, je vlastně mladší než já (i když mně je 12, aby bylo jasno!).
Totalitní vláda byla celá, ačkolivěk velká většina dorazila až v sobotu. S nikým se netráví čas tak dobře jako s totalitní elitou.
Z Brna dorazily Bran, Puma i Titany, nicméně byly tam tak maloučko, že jsem si je nestačila ani pořádně užít. A to teda jako... no nic, já vím, musíme do Brna. Smrtijedka sebrala odvahu a byla tam už od začátku, naše předrahá dcerunka Rebelka přivezla i brášku, který je rovněž tak sympatický jako jeho sestra. Ale protože bráška už tam nebyl sám, nebylo třeba ho adoptovat. Ale glosuje bezvadně.
Taky jsem ráda, že jsem se naživo setkala s KaTužkou. Spousty času jsem strávila tupým zíráním na ni a přemýšlením, koho mi připomíná. Až po pár dnech se mi v hlavě rozsvítila malá žárovička a objevila se tvář Catherine Bell. A pokud máte pocit, že vám KaTužku vůbec nepřipomíná, tak je mi to upřímně jedno, protože mně jo a basta. :)
Nerada bych někoho opomněla, takže kdo nám zářil dál. Třeba Keneu, děkuji za příjemné hry, rozhovory a taky za důvěru. Docela by mě zajímalo, čím to, že si lidi myslí, že se mi dá věřit. ^_^ (Ale jo, dobře, dá se.) Letos jsem třeba prohodila i pár slov s fotografem Patrikem (který byl zlý a udělal mi několik šílených momentek, ale taky úžasnou alenkovskoku sérii), už jsem se nebála Ness a dokonce ani Gwen. Jack Harkness je taktéž milý společník, ať už má na sobě kabát a nebo na hrudi lva. Nezapomenutelné bylo rovněž střetnutí s Maruškou Poison Ivy, tak milou osobu nepotkávám každý den.
A hlavně hurá a ňuchí za Lejdynku a Filipa. A osobní vzkaz pro Lejdy - myslela jsem to vážně a kdybys to chtěla zopakovat a nebo napsat, tak to udělám, protože ty si to zasloužíš. Stojan.
Omluva všem, které jsem nezmínila, ráda jsem vás poznala, potkala, promluvila si s vámi a tak vůbec.

Programování
Letos jsem si to nějak užívala. Sice se v programu zase vyskytl jeden dost hluchý den, ale ono se dá zabavit různě, hlavně když je tam herna.
A co musím na letošku ocenit je dostatek slashových přednášek. Dokonce až krajně slashových (ne, už nikdy se na pohádky nebudu dívat stejně, ale můžu si za to sama, nikdo mi to nenutil). Hííí. Celkově byla atmosféra otevřenější než jindy, pominu-li jednu neskrývanou homofobní reakci, která vyústila v neochotu mě jakkoliv obsloužit. Díky čau, tohlencto fakt.
Hodně času jsem strávila na Orientconu, namítat si můžete, co je vám libo, ale já prostě na Fejsíka s Nordem chodím ráda *fanynkysmus*, protože se něco dozvím a pobavím se u toho. Možná je to profesionální deformace, ale já mám slabost pro ty, kteří dokáží svou osobitost promítnout do tématu a přitom ho umět předat. Přednáška o japonských liškách mi bude v hlavě kolovat ještě docela dlouho.
Další na programu bylo stopování Mařen na HPconu, nějaká ta pěkná hudba na Soundtrackconu, semo tamo nějaké SW, letos jsem měla i premiéru na Jatconu, zaskřípala jsem si zoubky na Historiconu, dělala Filipovi ostudu na Maelströmu. Nezapomenutelná je i hodinka s Shaun the Sheep.
S Rebelkou a Kriss jsme vyhrály soutěž o znalostech Cimrmana.

Cosplay
Přijde mi neuvěřitelné, jak mi to letos tak pěkně vyšlo. Kvůli té podělané práci jsem měla zablokovaný mozek, protože teprve první den nucené dovolené jsem si tak seděla a došlo mi, že bych mohla jít za Alenku. A začala jsem shánět šatičky, barvu na ně, šila jsem si zástěrku, hledala doplňky. Až příště budu mít takhle geniální nápad dva dny před odjezdem, tak mi rovnou vpalte kulku, jasný? Nicméně výsledek se asi podařil. Kvalitu přičítám hlavně své schopnosti zahrát dvanáctiletou ztracenou holčičku. *nevinně mrká*

Další Patrikovy fotky jsou k nalezení zde:http://pwx.rajce.idnes.cz/FF_Cosplay_-_kostymy_Festival_Fantazie_2010/

Hlavně bych chtěla vypíchnout tuhle:

Není ona úžasně autentická?

Celkově jsem byla mezi fantasy kostýmy druhá, první byl bezkonkurenčně bláznivý Kloboučník. Osobně si myslím, že úžasné byly fakt všechny kostýmy, hlavně když jsem v zákulisí poslouchala, kolik kdo strávil času šitím, kolik litrů krve vyteklo z rozpíchaných prstů, jak je v tom semiši šílené vedro, jak to háčkovali třeba i měsíc... Já bych se nebyla schopná rozhodnout, klobouk dolů před porotou.


Zásnuby

Co nemůžu opomenout jsou zásnuby. Žádná sranda a jako věc, ale opravdové. Svatbu jsme si s talí slíbily už dávno, ale vlastně jsme to nikdy nijak neoslavovaly. A protože zde byla největší koncentrace našich přátel, bylo to jasné. Omlouvám se za špatnou organizaci, kvůli níž chyběli Labka s Filipem G.
V čajovně jsme zabraly tři stoly, posadily jsme si hostky a hosta, měly jsme kýčovité projevy a Filip suplující roli otce pronesl úžasný proslov. Všechno bylo tak nádherně na hranici kýče, ale zamilované až továrna na čokoládu praskala ve švech.
Některé nám donesly i dary, holky, jste úžasné, jste skvělé. A skleničky přežily a dojely do Prahy (za to hlavně dík Zuzce, ve vlaku by asi umřely).
Kdybych nechtěla, aby u svatby byly i někteří moji bývalí spolužáci, a kdyby tam talí nechtěla rodiče (což je samozřejmé a pochopitelné, škoda, že ti moji jaksi nepochopili, o jakou šanci se svým postojem připravili), vážně bychom uvažovaly o tom, že bychom oficiální obřad měli příští rok zase v Chotěboři. Ale uvidíme. :)

Pár slov závěrem
Fanynkovské výkřiky si nechám pro sebe, nicméně slashové výlevy se tu rozhodně ještě objeví. Festival byl skvělý, už aby byl zase, protože to je ten správný druh dovolené, kterou potřebují začínající učitelky.
Rozmnožily se mi placky, vezu si zpět tři knížky, hrnek a kdovícovšechno ještě. Omlouvám se všem, jmenovitě Adě a Ilwin, kterým jsem slíbila napsat a nenapsala. Nebyl čas. Ale pohled jsem koupila. :)


Kdyby měli někteří vedoucí linií zájem, vyznám se v historii, literatuře, kultuře a v českém jazyce, jenom se neumím zorganizovat. ;)
Tags: festival fantazie, fotky
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 51 comments