Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Location:
  • Mood:
  • Music:

Sdědila jsem po kolegyni kde co, ale hlavně frontu!

Bylo mi naprosto jasné, že tentokrát to budou třídní schůzky opravdové, kam přijde většina rodičů, protože se o prospěch a celkové zázemí svých dítek a dospívajících dítek zajímají. Že to nebude situace, kdy budeme všichni jako blbci čekat celé odpoledne na to, až přijdou tři rodiče (a to samozřejmě od těch studentů, kteří žádné potíže nemají).
Pravda, po pedagogické radě jsem začala být asi nervóznější, než bych si připouštěla, ale čert to vem. A taky jsem se nějak omylem připletla k tomu, že budu s Martinem prezentovat dějepis na dni otevřených dveří. He?
Ale zpět k třídním schůzkám. Před začátkem mě kolegyně Maruška varovala, že na Aničku se vždycky stály fronty, abych se připravila. Šla jsem se představit do jednotlivých tříd, aby rodiče viděli, jaké individuum učí jejich ratolesti. Někteří byli očividně překvapení tím, co vidí. ("Ne, fakt mi není šestnáct!") Když jsem si obešla své, vrátila jsem se do kabinetu a tam bylo co? FRONTA!
Nad všechna očekávání a hlášení slabých prospěchů z českého jazyka byli rodiče nějak spokojení. Ba až nadšení! Dokonce i u té třídy, se kterou mám hodně zápolení, protože s nimi cloumá puberta nejtěžšího ražení (kvarta), tak i ti mě doma chválí. Další he?
Musela jsem vysvětlit, že z dějepisu ještě nedávám hodnocení, protože mají jedinou známku nebo žádnou, a to se hodnotí špatně (tím spíš, když je ta jediná známka pětka).
Jenom jediná negativní zkušenost.
Ale postupně. Před x-lety jsem měla opravdu velké potíže s ovládáním vlastního hněvu. Svým způsobem mě to drží stále, jsem hodně emotivní a hodně výbušná osoba, ale asi to skutečně s věkem a zkušenostmi člověkvydra zvládá ukrotit. Psycholog by na mě byl i možná hrdý, jaká jsem včera byla statečná (kromě začátku).
Situace: Do dveří vstupuje matka. Už od pohledu je mi naprosto jasné, čí matka to je.
Vede pětadvacetiminutový monolog.
Já trochu koktám.
Pak nasadím filtr.
V hlavě dospívám k závěru, že jsou doma opravdu divní.
Daniela odnese moje nároky svým zdravím. Jak má číst knížku a pak si z ní ještě dělat v průběhu výpisky, když se už teď učí 5 hodin denně?
(Já: WTF?!!!)
Nasazuji falešný úsměv a úslužnost, protože ano, já jsem zaměstnanec vzdělávacího Tesca.
Matka odchází spokojená s ujištěním, že z dějepisu je Daniela nejlepší a z češtiny to byl jenom drobný úlet.
Venku ještě tři nervózní rodiče.
Odešla jsem včera ve tři čtvrtě na devět, poslední maminka byla tak laskavá, že mě hodila autem na metro. Vrátná mě tam mimochodem zamkla.
Následovala ještě diskuze po zajímací přednášce, kterou jsem nestihla, ale Dangie a Ondra jo, navíc to šnečí zlatíčko mi doneslo prášky na bolest v krku a koupilo mi horkou kočkoládu!
Celkově vzato - jsem hrozně spokojená. Po první šílené hospitaci už se mi další vyvedly a očividně se mi daří, protože jestli na mě doma děti nenadávají, je to ohromný úspěch (protože jim dávám občas neskutečnou sodu).
Vím, že toho budu muset ještě hodně zlepšovat, ale na druhou stranu, kdyby mi všechno šlo hned, hodně rychle by mě to přestalo bavit.
Ghí.
Tags: kamarádi, učím
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 35 comments