JO!:)

Konečně někdo, kdo nádherně a dokonale vyjádřil to, co celé ty roky cítím.

Hmm... Je to pěkné.
Souhlasím, že homosexualita je otázka, kterou by se církev zabývat měla. Protože pokud nezmění svůj postoj k ní, budou muset být i křesťané, kteří homosexuály znají, tolerují a mají rádi, být z principu proti nim jako proti narušitelům rodiny. Přitom homosexuálové jsou rodiče stejně dobří jako heterosexuálové, pokud je jim ovšem právem umožněno děti vychovávat. Vždyť dneska je normálně fungující rodina v podstatě mýtus - rozvody a tak..., tak proč má být "narušitelem homosexuál?
Potom by to mohlo dopadnout podobně jako s Brunem a Galileem, což je v dnešní době přinejmenším velmi nežádoucí.
A nebo, měl by se věřící člověk nechat exkomunikovat, jenom proto, že je homosexuál? Protože víra homosexualitu nevylučuje.
Já se hrdě hlásím ke křesťanské víře a homosexualita mi nikdy nevadila. Naopak, já jsem za své náhledy do qeer světa ráda.
(Dobře, jednou jsem moc nadšená nebyla. Ale to bylo, když jsem se zamilovala do homosexuála, což je, myslím, jiný případ. Tenkrát jsem ještě neznala slash.;-)

Církev samotná mě víceméně donutila k volbě mezi tím, být katolíkem nebo queer. A protože s tím, jaká jsem, nic neudělám, musela jsem se vzdát toho, co jsem si sama zvolila. A přitom se cítím jako katolík i bi, tak co s tím?
Ale na hranici nechci, fakt! .)

Podpis, sestro. :)

A upisuješ svoji duši krví? :)

Tobě klidně :D

Co s tím? Já nevím.
Já jsem poněkud volnomyšlenkářský katolík, takže já bych do kostela chodit nepřestala. Zastávám názor, že do mojí orientace je každému prd a zvlášť některým moralizujícím katolíkům. Důležitá je jenom pro ty, kterým o ní povím a to tihle opravdu nejsou.
Jenomže mě se dobře žvaní, protože já chodím do kostela doma a většinu školního roku trávím jinde, i když tam do kostela chodím vlastně taky. A taky jsem uzavřený člověk bez partnera.

Problém je, že církev mluví o toleranci, ale v tomhle má názor jiný. Asi to bude ještě dlouhý boj. U Gallilea to církvi trvalo stovky let, než ho rehabilitovala, takže bůhví.
Tady asi "jenom" modlitby nepomůžou...

Inteligentní dopis, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas i hořkost nad tím, že jeho dlouholetý přítel se takhle zachoval, a přitom nikoho neurazil. To je ukázka umění držet na uzdě své emoce a chovat se důstojně, přestože máme vztek. Klobouk dolů.

Přesně tak. Doufám, že někdy v daleké budoucnosti se naučím takto reagovat.