Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Location:
  • Mood:
  • Music:

Dávka nepatřičného sentimentu

Občas si nevšimnu, že čas udělá bžum, a najednou je dvacet let v tahu. Nedochází mi, že  v době, kdy já jsem začínala rozum brát, někteří moji kamarádi ještě ani nebyli na světě. A naopak mi občas musí někdo připomenout, že něco, o čem já slýchám, si jiní museli prožít.
Jenomže teď mi jde o trochu něco jiného. Taková malá velká sentimentální vzpomínka.
Na poslední živé vystoupení, které nebylo před vyprodaným stadionem a s elektrickou kytarou. Naopak bylo v soukromí na Ibize a s operní divou po boku. Byl rok 1990 a můj strýc tam byl. Dodneška mám kazetu s ilegální nahrávkou toho výstupu. A dodneška ji moc nemůžu poslouchat, protože je tak děsuplně nádherná i přes ten odporný šum. Tu kazetu poslouchal můj táta a já moc nevěděla, o co jde. A pak byl rok 1992 a my se ocitli v Barceloně na zahájení olympiády (zajímavé, můj otec se tehdy projevil jako vizionář, další lístky jsme měli na den, kdy Železný hodil světový rekord) a já tam slyšela tu úžasnou píseň znova. Bez šumění. Operu od té doby miluju. A toho pána s rozsahem Pána Boha jsem si zamilovala taky. Bylo mi sedm let. Sotva jsem začala rozum brát, když mi došlo, že ho nikdy neuvidím, protože rok před tím, než jsem se do něj beznadějně zamilovala, zemřel. Dodneška si ten náraz reality pamatuju. A dodnes mám asi ten nejpodivnější a nejsentimentálnější vztah k písni jménem Barcelona...



Tags: hudba, prostě Freddie
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 5 comments